Od interny ke kardiologii, od kardiologie ke kardiovaskulární medicíně

Josef Veselka

Cor Vasa 2010, 52(7-8):392  

Balonková valvuloplastika aorty u vysoce rizikových nemocných s aortální stenózou

Jiří Fiedler, Kateřina Linhartová, Petr Hájek, Martin Malý, David Zemánek, Radka Adlová, Josef Veselka

Cor Vasa 2010, 52(7-8):413-417 | DOI: 10.33678/cor.2010.113  

Cíl: Zhodnotit výsledky balonkové valvuloplastiky u vysoce rizikových a těžce symptomatických nemocných s kalcifikovanou aortální stenózou.Metodika: Soubor tvořilo celkem 34 nemocných průměrného věku 80,8 ± 6,0 roku, kteří z důvodu, že pro ně chirurgická náhrada aortální chlopně nebyla únosná, podstoupili 35 balonkových valvuloplastik pro progredující symptomatologii ve funkční třídě NYHA III a IV. Dvěma balonkovými katetry bylo provedeno osm intervencí, jedním dilatačním balonkem 27 výkonů, s následným rozdělením na odpovídající podskupiny (2B a 1B). V jednom případě byla procedura doplněna o katetrizační okluzi defektu síňového septa,...

Riziko vzniku pseudoaneurysmatu po elektivní angiografii - analýza 498 konsekutivně vyšetřených nemocných

Martin Malý, Marek Šramko, Petra Zimolová, Pavel Stanka, Petr Hájek, David Zemánek, Lucie Martinkovičová, David Tesař, Josef Veselka

Cor Vasa 2010, 52(7-8):418-422 | DOI: 10.33678/cor.2010.114  

Cíl: Analyzovali jsme soubor 498 konsekutivních, transfemorálně elektivně angiograficky vyšetřených nemocných. Cílem práce bylo a) stanovit výskyt pseudoaneurysmatu po katetrizaci na našem pracovišti, b) analyzovat rizikový profil vyšetřených ve vztahu k této komplikaci.Soubor a metodika: Celkem bylo analyzováno 498 nemocných, jejich průměrný věk byl 65 ± 12 let, průměrný body mass index byl 28,4 ± 4,8. Mužů bylo 70 % (n = 347). Ischemickou chorobu srdeční v anamnéze mělo 69 % nemocných (n = 343), arteriální hypertenzi 78 % nemocných (n = 389), diabetes mellitus 36 % (n = 178), dyslipidemii 65 % (n = 323), ischemickou chorobu dolních...

Cardiac resynchronisation in congenital heart disease

Jan Janoušek

Cor Vasa 2010, 52(7-8):424-430 | DOI: 10.33678/cor.2010.115  

Využití intravaskulárního ultrazvuku u intervencí na kmeni levé věnčité tepny

David Zemánek, Petr Hájek, Josef Veselka

Cor Vasa 2010, 52(7-8):431-436 | DOI: 10.33678/cor.2010.116  

Intravaskulární ultrazvuk je metoda, která má své nezastupitelné místo při provádění katetrizačních vyšetření a ošetření stenózy kmene levé věnčité tepny. Správné zhodnocení ultrazvukového nálezu je užitečné pro stanovení správné techniky léčby a dosažení optimálního výsledku. Článek shrnuje současné poznatky o užití této metody v intervenční kardiologii v této indikaci.

Ischemická choroba dolních končetin: jak na to? Diagnostický a léčebný algoritmus pro klinickou praxi

Petra Zimolová

Cor Vasa 2010, 52(7-8):437-440 | DOI: 10.33678/cor.2010.117  

Ischemická choroba dolních končetin je významným zdrojem morbidity ve vyspělých zemích, přesto patří mezi onemocnění, kterým stále není věnována dostatečná pozornost v prevenci, diagnostice ani léčbě. Pečlivě odebraná anamnéza, správné naplánování a hodnocení provedených vyšetření se stanovením vhodného terapeutického postupu může významně snížit celkové riziko kardiovaskulárních příhod - onemocnění je současně i markerem koronární a mozkové aterosklerózy.

Komorové arytmie a náhlá srdeční smrt u hypertrofické kardiomyopatie

Václav Durdil

Cor Vasa 2010, 52(7-8):441-446 | DOI: 10.33678/cor.2010.118  

Hypertrofická kardiomyopatie je nejčastější dědičné onemocnění srdce. Jedním z klinických projevů tohoto onemocnění jsou komorové arytmie. Patogeneze komorových arytmií u hypertrofické kardiomyopatie je multifaktoriální. Nejčastěji jsou přítomny méně závažné formy komorové ektopie a nesetrvalé komorové tachykardie. Část nemocných je ohrožena vyšším rizikem náhlé srdeční smrti na podkladě setrvalé komorové tachykardie nebo fibrilace komor. Identifikace těchto ohrožených skupin a následná prevence náhlé srdeční smrti implantabilním kardioverterem-defibrilátorem je jedním z pilířů péče o pacienty s hypertrofickou kardiomyopatií. Opakované komorové tachykardie...

Načasování a výběr způsobu revaskularizace při akutním koronárním syndromu bez elevací úseku ST s vícečetným postižením věnčitých tepen

Petr Hájek

Cor Vasa 2010, 52(7-8):447-452 | DOI: 10.33678/cor.2010.119  

Většina pacientů s akutním koronárním syndromem bez elevací úseku ST je úspěšně léčena časně provedenou perkutánní koronární intervencí. U nemocných s vícečetným postižením věnčitých tepen je někdy obtížné zvolit správné načasování a způsob revaskularizace. V tomto ohledu je třeba zvážit klinický stav pacienta, jeho rizikový profil, charakter a rozsah koronárního postižení. Klíčovou roli zde hraje intervenční kardiolog, který hodnotí nález na věnčitých tepnách a případným ošetřením "culprit" léze může významným způsobem ovlivnit další postup revaskularizace. Kromě perkutánní koronární intervence a chirurgické revaskularizace může být pro některé pacienty...

Plazmatický protein A spojený s těhotenstvím v patofyziologii, diagnostice a prognóze ischemické choroby srdeční

Petr Hájek, Milan Macek

Cor Vasa 2010, 52(7-8):453-457 | DOI: 10.33678/cor.2010.120  

Plazmatický protein A spojený s těhotenstvím (PAPP-A) je potenciálním markerem vulnerabilního plátu. Vzhledem ke známým patofyziologickým vlastnostem má teoretické předpoklady k užití nejen v časné diagnostice akutního koronárního syndromu a jeho prognózy, ale i ve stratifikaci rizika pacientů bez klinických známek koronární nemoci. O tom, zda se stanovení PAPP-A stane součástí klinické praxe, či zda upadne v zapomnění jako řada jiných, zpočátku nadějných markerů, rozhodne skutečnost, jestli se podaří vyřešit otázky jeho rychlého, přesného a široce dostupného stanovení. Avšak, i když se nakonec v rutinní diagnostice akutního koronárního syndromu užívat...

Plicnicový katetr - použít, či nepoužít?

David Alan, Jiří Vejvoda

Cor Vasa 2010, 52(7-8):458-460 | DOI: 10.33678/cor.2010.121  

Role plicnicového neboli Swanova-Ganzova katetru v monitoraci a léčbě kriticky nemocných nebyla dosud jednoznačně určena. Přes zpočátku veliký entuziasmus v 70. letech, přes požadavek moratoria v 80. letech i přes multicentrické, randomizované studie ukončené v nedávné době se nepodařilo prokázat pozitivní vliv na mortalitu a morbiditu u těchto pacientů. Cílem naší práce je na základě relevantních publikací a vlastních klinických zkušeností podpořit opodstatněnost použití plicnicového katetru v určitých závažných klinických situacích.

Není synkopa jako synkopa aneb co to je iktální asystolie

Lucie Riedlbauchová, Hana Krijtová, Petr Marusič, Václav Durdil, Jan Janoušek, Josef Veselka

Cor Vasa 2010, 52(7-8):461-464 | DOI: 10.33678/cor.2010.122  

Synkopa a epileptický záchvat patří mezi časté příčiny přechodné ztráty vědomí. Jejich vzájemné odlišení může být v některých případech poměrně obtížné i přes odlišný patofyziologický mechanismus obou jednotek. V některých případech však může vést epileptický záchvat sekundárně k synkopě kvůli vzniku významné bradykardie/asystolie, která je indukována epileptickou aktivitou. Tento fenomén je označován jako iktální asystolie. Jde o potenciálně nebezpečný fenomén, protože se zdá, že může být jednou z příčin náhlé smrti u nemocných s epilepsií. Cílem této kasuistiky, která popisuje dva pacienty vyšetřené na našem pracovišti, u nichž byla diagnostikována...

Katetrizační uzávěr ductus arteriosus patens Amplatzovým duktálním okluderem nové generace u dospělé nemocné

Martin Malý, Kateřina Linhartová, Petr Hájek, Josef Veselka

Cor Vasa 2010, 52(7-8):467-469 | DOI: 10.33678/cor.2010.123  

Ductus arteriosus patens je přetrvávající cévní struktura fetální zkratové cirkulace spojující aortu a plicní tepnu. Pokud není v dětství korigována, projevuje se v pozdějším věku levopravým zkratem, objemovým přetížením levostranných srdečních oddílů, rozvojem plicní hypertenze a rizikem endarteriitidy. Pokud je dučej velká, hrozí postupně rozvoj Eisenmengerova typu cirkulace. Léčba v novorozeneckém věku je chirurgická - ligace, u dospělých je téměř výhradně katetrizační. Z katetrizačních technik je možno použít coily nebo duktální okluder. V našem sdělení popisujeme úspěšný uzávěr ductus arteriosus patens u dospělé nemocné novou generací Amplatzova...

Katetrizační implantace aortální chlopně - multimodální zobrazení

Kateřina Linhartová, Martin Malý, Theodor Adla, Josef Veselka

Cor Vasa 2010, 52(7-8):470-471 | DOI: 10.33678/cor.2010.124  

Pracovní skupina srdeční selhání na XVIII. výročním sjezdu ČKS 2010

Jiří Vítovec, Lenka Špinarová, Lenka Hošková, Ondřej Ludka, za Pracovní skupinu srdeční selhání

Cor Vasa 2010, 52(7-8):475-476 | DOI: 10.33678/cor.2010.127  

Mezinárodní konference Pulmonary Circulation pořádaná Českou kardiologickou společností pod záštitou European Society of Cardiology a European Respiratory Society

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC, FACC

Cor Vasa 2010, 52(7-8):477-478 | DOI: 10.33678/cor.2010.128  

Zápis ze schůze výboru ČKS konané dne 13. května 2010 v Brně; Zápis z valné hromady ČKS konané dne 16. května 2010 v Brně

Cor Vasa 2010, 52(7-8):480  

Diagnostika a léčba nejčastější formy restriktivní kardiomyopatie: srdeční amyloidózy

Kateřina Linhartová

Cor Vasa 2010, 52(7-8):393-396 | DOI: 10.33678/cor.2010.106  

Nejčastější restriktivní kardiomyopatií je AL amyloidóza, jejíž roční výskyt se odhaduje na osm až deset případů na milion obyvatel. Klinický obraz tvoří kombinace nespecifických celkových příznaků s projevy srdečního selhání. Základní diagnostickou metodou je echokardiografie s nálezem ztluštění a zvýšené tuhosti srdeční stěny, které vedou k diastolické dysfunkci levé komory. Zlatým standardem je histologický průkaz amyloidu a jeho imunohistochemická nebo imunoelektronmikroskopická typizace. Léčba probíhá v těsné spolupráci s hematologickým pracovištěm nebo přímo na něm a zaměřuje se na potlačení tvorby amyloidogenního proteinu. Včasná léčba AL amyloidózy...

Tachykardií indukovaná kardiomyopatie

Lucie Riedlbauchová

Cor Vasa 2010, 52(7-8):397-398 | DOI: 10.33678/cor.2010.107  

Tachykardií indukovaná kardiomyopatie je charakterizována přítomností systolické dysfunkce a dilatace komor s klinickou manifestací srdečního selhání u nemocných s chronickými tachyarytmiemi. Typickým rysem onemocnění je částečná nebo plná reverzibilita funkčních a strukturálních změn po adekvátní léčbě. Praktický přístup k léčbě tachykardií indukované kardiomyopatie zahrnuje 1) ovlivnění tachyarytmie jako hlavního patofyziologického faktoru vzniku a rozvoje onemocnění, 2) léčbu srdečního selhání. Klíčovým krokem při léčbě je obnovení normální srdeční frekvence.

Genetika kardiomyopatií

Pavol Tomašov

Cor Vasa 2010, 52(7-8):399-402 | DOI: 10.33678/cor.2010.108  

Kardiomyopatie jsou heterogenní skupinou onemocnění se strukturálním anebo funkčním postižením srdečního svalu při absenci ischemického anebo hemodynamického inzultu schopného způsobit toto postižení. Značná část kardiomyopatií je geneticky podmíněna, a má tudíž familiární výskyt. Dědičnost kardiomyopatií vykazuje velkou genotypovou i fenotypovou variabilitu a často neúplnou penetranci. Nové poznatky na poli genetiky kardiomyopatií pomohly částečně objasnit etiopatogenezi těchto chorob a staly se součástí nových klasifikačních schémat onemocnění myokardu. Nejdůležitější klinickou aplikací genetiky u pacientů s kardiomyopatiemi je vyšetřování jejich...

Diagnostika a léčba non-kompaktní kardiomyopatie

Jiří Fiedler

Cor Vasa 2010, 52(7-8):403-404 | DOI: 10.33678/cor.2010.109  

Non-kompaktní kardiomyopatie je heterogenní a poměrně vzácná skupina srdečních chorob, u kterých dominuje výrazná nekompaktnost luminální vrstvy myokardu některých segmentů levé komory. Ke stanovení diagnózy používáme echokardiografické vyšetření. V něm dominuje abnormální, výrazně prominující trabekularizace svaloviny levé komory především posterolaterálních segmentů levé komory s hlubokými recesy. Léčba se řídí stejnými pravidly jako u dilatační kardiomyopatie.

Arytmogenní kardiomyopatie

Jan Krejčí

Cor Vasa 2010, 52(7-8):405-408 | DOI: 10.33678/cor.2010.110  

Arytmogenní kardiomyopatie je geneticky vázané onemocnění charakterizované zánikem myokardu zejména pravé komory a jeho nahrazením tukovou a vazivovou tkání. Klinickému obrazu dominuje výskyt arytmií, nejčastější příčinou úmrtí bývá náhlá smrt. Diagnostika je založena na zhodnocení přítomnosti velkých a malých kritérií. Zásadními vyšetřovacími metodami jsou EKG, holterovské monitorování EKG, echokardiografie, magnetická rezonance, případně další metody. V terapii je nejdůležitější prevence náhlé smrti, tedy léčba arytmií a zejména implantace kardioverteru-defibrilátoru.

Diagnostika a léčba hypertrofické kardiomyopatie

Josef Veselka

Cor Vasa 2010, 52(7-8):409-410 | DOI: 10.33678/cor.2010.111  

Hypertrofickou kardiomyopatii charakterizuje přítomnost zesílené srdeční stěny nebo zvýšené srdeční hmotnosti při absenci onemocnění, jako je arteriální hypertenze či chlopenní vada, které by mohly tuto abnormalitu způsobit. Nitrokomorová obstrukce, nejčastěji subaortální, doprovází přibližně polovinu až dvě třetiny nemocných s hypertrofickou kardiomyopatií. Ke stanovení diagnózy používáme nejčastěji echokardiografické vyšetření. Medikamentózně léčíme pouze symptomatické pacienty. V případě rezistence na léčbu lze u obstrukčních forem provést myektomii nebo alkoholovou septální ablaci. U pacientů s přítomností rizikových faktorů náhlé smrti implantujeme...

Dilatační kardiomyopatie

David Zemánek

Cor Vasa 2010, 52(7-8):411-412 | DOI: 10.33678/cor.2010.112  

Dilatační kardiomyopatie je relativně časté onemocnění srdečního svalu. Tento článek přehledně shrnuje diagnostické metody používané u tohoto onemocnění. Závěrečná část se věnuje popisu současných možností v léčbě dilatační kardiomyopatie včetně farmakologické i nefarmakologické léčby.

Alle Menschen werden Brüder. Všichni lidé se stanou bratry

Prof. MUDr. Roman Čerbák, CSc.

Cor Vasa 2010, 52(7-8):473  

Jindřich Špinar padesátníkem

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC, FACC

Cor Vasa 2010, 52(7-8):474  

Kalendář odborných akcí

Cor Vasa 2010, 52(7-8):478  

Česká kardiologická společnost udělila zlatou medaili profesora Libenského

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC, FACC

Cor Vasa 2010, 52(7-8):479