Cor Vasa 2013, 55(4):e397-e402 | DOI: 10.1016/j.crvasa.2013.07.006

Hypertenze a chronická onemocnění ledvin

Václav Monhart^a,b

^a Interní klinika, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Ústřední vojenská nemocnice, Praha, Česká republika

^b Nefrologická ambulance, Synlab, s. r. o., Praha, Česká republika

Chronická onemocnění ledvin, která jsou důsledkem vrozeného nebo získaného renálního postižení, patří mezi nejčastější příčiny sekundární hypertenze. Renální parenchymatózní hypertenze provázející oboustranná i jednostranná ledvinná onemocnění převažuje nad renovaskulární hypertenzí. Prevalenci a závažnost hypertenze ovlivňuje věk, tělesná hmotnost, druh onemocnění ledvin a rozsah poruchy renální funkce. V rámci multifaktoriální patogeneze má hlavní roli retence sodíku spolu s nerovnováhou v působení vasoaktivních látek, avšak jednoznačné odlišení volumového a reninového typu hypertenze je obtížné. Léčba renální hypertenze zahrnuje režimová opatření, farmakologickou léčbu, hemoeliminační výkony a radiologické či urologické invazivní výkony. U chronických onemocnění ledvin se zvýšenou albuminurií nebo proteinurií se upřednostňují inhibitory ACE a blokátory receptorů AT1 pro angiotensin II. K dosažení cílových hodnot krevního tlaku je však často nezbytné podání kombinace více antihypertenziv. Zvýšený krevní tlak je nejen projevem chronických onemocnění ledvin, ale také důležitým faktorem renálního a kardiovaskulárního rizika.

Klíčová slova: Cílový krevní tlak; Farmakoterapie; Chronické onemocnění ledvin; Progrese; Renální hypertenze

Vloženo: 1. červenec 2013; Revidováno: 17. červenec 2013; Přijato: 23. červenec 2013; Zveřejněno: 1. srpen 2013  Zobrazit citaci