Cor Vasa 2013, 55(4):e364-e369 | DOI: 10.1016/j.crvasa.2013.03.004

Vztah kardiorenálních biomarkerů k predikci renální dysfunkce u pacientů po transplantaci srdce

Lenka Hošková^a,*, Janka Franeková^b, Ivan Málek^a, Peter Sečník Jr.^b, Jan Pirk^c, Josef Kautzner^a, Ondřej Szárszoi^c, Antonín Jabor^b

^a Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

^b Pracoviště laboratorních metod, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

^c Klinika kardiovaskulární chirurgie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

Úvod: U pacientů po transplantaci srdce dochází často ke zhoršení renálních funkcí. V běžné klinické praxi se k hodnocení funkce ledvin používá sérový kreatinin a glomerulární filtrace. Tyto tradiční markery však nejsou schopné detekovat počínající stadia postižení ledvin, kdy ještě nedošlo ke zhoršení glomerulární filtrace, ale v moči se již objevují proteiny uvolněné z poškozených tubulárních buněk. Ve své práci jsme se zaměřili na hodnocení mikroalbuminurie, cystatinu C, lipocalinu-2 (NGAL) a α1-mikroglobulinu (A1M).
Cílem: bylo posoudit vztah měřených biomarkerů k renálním funkcím v průběhu šestiměsíčního sledování.

Metody: Do studie jsme zařadili 77 pacientů, kteří podstoupili ortotopickou transplantaci srdce (OTS) v období od 10/2010 do 8/2012, hodnocení funkce ledvin po šesti měsících bylo provedeno u 50 pacientů. Vzorky krve a moči byly měřeny standardními laboratorními metodami. Koncentrace sérového cystatinu C a NGAL v moči byly stanoveny automatizovanou imunoanalýzou (Abbott, Architect), A1M byl hodnocen nefelometricky (Beckman, Immage). Odhad glomerulární filtrace (eGFR) byl proveden z koncentrace cystatinu C v séru. Index ACR (g/mol) byl vypočten jako poměr močového albuminu a kreatininu.

Výsledky: Porucha funkce ledvin hodnocená podle sérové koncentrace cystatinu byla spojena se zvýšenými koncentracemi A1M a NGAL. Zvýšená koncentrace A1M v moči třicátý den a šestý měsíc korelovala se zvýšením cystatinu C v séru šestý měsíc po OTS (p < 0,05 a p < 0,001). Zvýšení hodnoty NGAL v moči třetí den po transplantaci bylo spojeno se zvýšením sérového cystatinu šestý měsíc po transplantaci (p < 0,01). Hodnocení NGAL bezprostředně po OTS a v prvních dvou dnech nemělo výpovědní hodnotu. Významná porucha funkce ledvin (nutnost použití eliminační metody v časném pooperačním období pro akutní renální selhání) byla spojena s vyšší hodnotou NGAL třetí den po OTS ve srovnání s pacienty bez eliminační metody (p < 0,01). Mikroalbuminurie (resp. index ACR) poskytuje jinou informaci než hodnota A1M. V průběhu sledování se hodnota indexu ACR postupně normalizovala, ve třetím měsíci po transplantaci má zvýšené hodnoty ACR pouze 16 % pacientů. Naopak A1M v moči zůstává zvýšený ve třetím měsíci u 56 % pacientů. Korelace mezi ACR a A1M je 0,372 pro všechny párové hodnoty (n = 510, p < 0,0001). Hodnota sérového cystatinu > 1,5 mg/l desátý den po OTS byla spojena s horší prognózou (úmrtí, p < 0,05).

Závěr: Tato studie ukázala, že stanovení A1M a NGAL třetí den po transplantaci může předpovědět funkční stav ledvin za šest měsíců po OTS. Zvýšení sérového cystatinu C desátý den po OTS bylo spojeno s horší prognózou.

Klíčová slova: D1-mikroglobulin; Cystatin C; Mikroalbuminurie; NGAL; Renální dysfunkce; Transplantace srdce

Vloženo: 9. leden 2013; Revidováno: 3. březen 2013; Přijato: 6. březen 2013; Zveřejněno: 1. srpen 2013  Zobrazit citaci