Cor Vasa 2009, 51(6):415-418 | DOI: 10.33678/cor.2009.106

Osud pacientů přežívajících deset let po transplantaci srdce se zřetelem k výskytu maligního onemocnění

Lenka Špinarová^1,*, Petr Hude¹, Jan Krejčí¹, Hana Poloczková¹, Eva Ozábalová¹, Helena Bedáňová², Petr Němec², Jiří Ondrášek², Jan Černý², Jiří Vítovec¹

¹ I. interní kardioangiologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařská fakulta Masarykovy univerzity

² Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, Brno, Česká republika

Autoři podávají přehled desetiletého přežívání nemocných po transplantaci srdce na brněnských pracovištích (I. interní kardioangio-logická klinika a Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie) se zaměřením na výskyt malignit. V letech 1993-1997 bylo transplantováno 95 pacientů. Z tohoto souboru zemřelo časně do šesti měsíců 16 pacientů.
Do dalšího hodnocení pro desetileté přežívání bylo zařazeno 79 pacientů. Desetileté přežívání pacientů z let 1993-1997 bylo 67 %, 62 %, 53 %, 54 % a 74 %. Příčinou úmrtí byla malignita ve čtyřech případech (z toho tři lymfomy), vaskulopatie štěpu v pěti případech, sepse ve dvou případech, metabolický rozvrat ve čtyřech případech, akutní celulární rejekce ve třech případech a z ostatních příčin dva případy. S delší dobou od transplantace dochází k dalšímu nárůstu malignit: v 11., 12. a 13. roku od transplantace. Na malignitu zemřelo dalších pět pacientů: u dvou se vyskytly lymfomy, u jednoho tumor mozku, u dalšího karcinom plic a v jednom případě karcinom tlustého střeva.
Transplantace srdce je metoda, která prodlužuje život a zlepšuje jeho kvalitu pacientům, kteří by dříve zemřeli na terminální srdeční selhání. Na druhé straně však dlouhodobá imunosuprese s sebou přináší i četné nežádoucí účinky, které limitují dlouhodobé přežívání -pacientů.

Klíčová slova: Transplantace srdce; Mortalita; Chronické srdeční selhání; Malignity

Zveřejněno: 1. červen 2009  Zobrazit citaci