Cor Vasa 2007, 49(11):392-396 | DOI: 10.33678/cor.2007.140

Viabilita myokardu stanovená pozitronovou emisní tomografií (PET) za 1-3 měsíce po přímé koronární intervenci (PCI) Pilotní studie

Petr Niederle¹, Otakar Bělohlávek², Pavel Formánek¹, Eva Mandysová¹

¹ Kardiologické oddělení

² Oddělení nukleární medicíny a PET-centrum, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika

Cíl:
Cílem pilotní prospektivní studie bylo ověřit přítomnost viabilního a perfundovaného myokardu pomocí moderní metody - pozitronové emisní tomografie (PET) a to po 2,0 ± 0,5 měsících od přímé koronární intervence u osob s akutním infarktem myokardu s elevacemi úseků ST (STEMI = 22) i bez nich (NSTEMI = 5) a s pozitivní enzymatickou odpovědí (troponin I) u všech.

Soubor a metodika:
Soubor tvořilo 27 osob (22 mužů a 5 žen) průměrného věku 55,8 ± 5,5 let. Přímou koronární intervenci (PCI) představovala angioplastika se stentem (n = 17), přímý stenting (n = 7) nebo prostá angioplastika (n = 3). Přítomnost viabilního myokardu jsme sledovali vyšetřením pozitronovou emisní tomografií (PET), kdy ≥ 50 % aktivity 18F-fluorodeoxyglukózy (FDG) po i. v. aplikaci v myocytech infarktového ložiska ve srovnání s okolním nepoškozeným myokardem svědčilo pro metabolicky aktivní a tudíž přežívající myokard. První vyšetření PET bylo provedeno v době hospitalizace, při níž byla provedena koronární intervence a opakované ambulantní vyšetření za 2,0 ± 0,5 měsíce. U všech nemocných jsme během hospitalizace provedli echokardiografické vyšetření s vyhodnocením rozměrů a ejekční frakce levé komory, u 24 z nich byla echokardiografie zopakována v době kontrolního vyšetření PET.

Výsledky:
Viabilní myokard v infarktem postižené oblasti jsme prokázali u 16 osob (59 %), u 11 (41 %) nesplnil nález FDG-PET předem definované kritérium. Shodu PET s jednofotonovou emisní počítačovou tomografií (SPECT) zobrazující perfuzi myokardu jsme nalezli u 21 osob, u zbylých šesti existovala významná hypoperfuze, ale metabolická aktivita buněk byla zachována (mismatch).
Analýzou vlivu časového faktoru jsme zjistili, že většina nemocných, kteří měli provedenou intervenci do 24 hod. vykazuje viabilní myokard. Kromě vyšší iniciální ejekční frakce u nemocných s viabilním myokardem (57,9 ± 3,0 vs. 44,7 ± 2,0 %; p < 0,05) jsme nenašli žádné rozdíly mezi skupinou s viabilním vs. neviabilním myokardem v pohlaví nemocných, lokalizaci infarktové tepny, hodnotou CRP a celkového cholesterolu. Viabilní myokard vykazoval při kontrolním echokardiografickém vyšetření (1-3 měsíce) tendenci k pozitivní remodelaci.

Závěr:
Uskutečněná pilotní studie nepotvrdila dosud empiricky stanovený předpoklad, že koronární intervence provedená pouze do 12 hod. po vzniku bolesti při AIM poskytuje nemocným větší šanci na zachování viabilního myokardu, naše nálezy naopak svědčí pro skutečnost, že teorie otevřené infarktové tepny má význam i pro některé nemocné intervenované do 24 hod. Tendence ke zlepšení funkce viabilního myokardu byla zjištěna již v dvouměsíčním odstupu.

Klíčová slova: Viabilita myokardu; Časový faktor; Pozitronová emisní tomografie

Zveřejněno: 1. listopad 2007  Zobrazit citaci