Cor Vasa 2006, 48(10):334-339 | DOI: 10.33678/cor.2006.110

Distribuce autologních značených mononukleárních buněk kostní dřeně v postischemickém myokardu (ex vivo model králičího srdce)

Peter Scheer^1,*, Martin Klabusay¹, Kristína Řeháková¹, Michael Doubek², Leoš Křen³, Stanislav Palša², Jaroslava Beránková¹, Drahomír Horký⁴, Jiří Mayer⁵, Jaroslav Meluzín⁶, Jaroslav Doubek¹

¹ Ústav fyziologie, Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

² Laboratoř flow cytometrie a celulární terapie, Interní-hematoonkologická klinika

³ Ústav patologie, Fakultní nemocnice Brno

⁴ Ústav histologie a embryologie, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity

⁵ Interní-hematoonkologická klinika, Fakultní nemocnice Brno

⁶ I. interní-kardioangiologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny, Brno, Česká republika

Studium buněčné terapie infarktu myokardu (IM) vyžaduje model s ideálně ischemickým poškozením a intraluminální aplikací buněk.

Cíl práce:
Vyvolat subletální IM u králíka, ověřit schopnost železem značných mononukleárních buněk kostní dřeně (MKD) migrovat do poškozeného myokardu a zhodnotit krátkodobou distribuci podaných buněk v postižené levé komoře při intraluminálním podání.

Materiál a metody:
Subletální IM byl navozen u 14 králíků 18hodinovou ligací diagonální větve ramus interventricularis anterior (výkon in vivo). Pro studium distribuce MKD byl v další fázi použit model izolovaného srdce s perfuzí Krebsova-Henseleitova roztoku podle Langendorfa (výkon ex vivo). Do koronárního oběhu bylo v průběhu 4 min aplikováno 1,48 milionu MKD. Izolovaná srdce byla rozdělena do 4 skupin: kontrolní skupina (K, n = 4) - srdce bez infarktu s 10minutovou periodou perfuze po aplikaci MKD; skupina P1 (n = 4) s perfuzí po aplikaci 2 min, skupina P2 (n = 6) s perfuzí po aplikaci 10 min; skupina P3 (n = 4) s perfuzí 25 min. Po ukonční perfuze byl myokard levé komory histologicky vyšetřen v místě nad ligací (nI) a v místě pod ligací (I). V histologických řezech byly semikvantitativně stanoveny počty MKD v 15 náhodných zorných polích cévách (C), intersticiu myokardu (M) a celkem (C + M). Výsledky jsou uváděny jako medián (min; max).

Výsledky:
Medián (minimum; maximum) počtu detekovaných MKD ve skupině K [nI = 0,5 (0,1); I = 1 (0; 2)] a P1 [nI = 2 (1; 2), I = 1 (0; 3)] byl v infarktových zónách signifikantně nižší než ve skupinách P2 [nI = 1,5 (0; 18), I = 27 (19; 37)] a P3 [nI = 11 (0;19), I = 22 (18; 25)]. V intersticiu, cévách a celkem z míst nad ligací nebyl rozdíl mezi počty detekovaných MKD v jednotlivých skupinách (K, P1, P2, P3) kromě srovnání C + M u P3 vs. K (p = 0,019) a P3 vs. P1 (p = 0,019). V infarktových ložiscích (I) byly signifikantní rozdíly mezi K vs. P2 - C (p = 0,009), M (p = 0,020) a C + M (p = 0,010); K vs. P3 - C (p = 0,018), M (p = 0,032), C + M (p = 0,020).

Závěr:
Infarkt myokardu se podařilo vyvolat u všech zvířat v rozsahu, který dovoloval posouzení migrace aplikovaných MKD.
Mononukleáry KD značené nanopartikulemi železa prokázaly schopnost migrace do intersticia myokardu se signifikantně vyší afinitou k infarktem poškozené tkáni.

Klíčová slova: Infarkt myokardu; Kmenové buňky; Značení železem; Zvířecí model

Zveřejněno: 1. říjen 2006  Zobrazit citaci