Co by měl vědět kardiolog o erektilní dysfunkci?

Cor Vasa 2003, 44(5):263-268

Co by měl vědět kardiolog o erektilní dysfunkci?

Václav Chaloupka: Oddělení funkčního vyšetřování, Fakultní nemocnice Brno-Bohunice, Brno, Česká republika

Erektilní dysfunkce (ED), definovaná jako neschopnost dosáhnout nebo udržet erekci dostatečnou pro uspokojivý pohlavní styk, se u mužů ve věku 40-70 let vyskytuje ve více než 30 %. U nemocných s ischemickou chorobou srdeční je její výskyt častější než v celkové populaci. Předpokládá se, že ED celosvětově trpí více než 150 milionů mužů a v roce 2025 to bude přes 300 milionů mužů. ED vzniká nejčastěji na cévním podkladě, a proto je její vztah s ischemickou chorobou srdeční velmi těsný. Obou onemocnění přibývá s věkem a mají společné rizikové faktory.
Obecně se dá říci, že riziko závažných kardiovaskulárních příhod následkem pohlavního styku je velmi nízké jak u osob bez anamnézy, tak s anamnézou koronární příhody. V Princetonu se konala mezinárodní konference (1999) za účasti předních odborníků a jejím výsledkem byla doporučení pro určení rizika, spojeného se sexuální aktivitou, a pro léčbu sexuální dysfunkce u nemocných s kardiovaskulárními onemocněními.
Moderní farmakoterapii zahájilo před čtyřmi roky zavedení sildenafilu do klinické praxe. Sildenafil, selektivní inhibitor PDE5 (fosfodiesterázy 5), byl původně testován jako lék pro nemocné s anginou pectoris a má účinky podobné jako nitráty. Proto je současné podání s nitráty kontraindikací pro možnost potenciace vazodilatačního účinku a nebezpečí hypotenze alespoň po dobu 24 hodin. U nemocných se srdečními onemocněními, hlavně tedy s ICHS, je účinek sildenafilu spíše pozitivní nebo neutrální.
K sildenafilu a nedávno registrovanému apomorfinu SL, působícímu centrálním mechanismem, přibyl nedávno registrovaný tadalafil a brzy bude uveden na trh inhibitor PDE5 vardanafil.
V současné době je centrem výzkumného zájmu i možnost využití inhibice PDE5 v léčbě srdečního selhání, plicní hypertenze a endoteliální dysfunkce.