Cévní postižení u pacientů s akromegalií

Cor Vasa 2002, 43(7-8):332-335

Cévní postižení u pacientů s akromegalií

Michal Kršek^*, Martin Prázný, Josef Marek, Jana Ježková, Václav Hána, Vladimír Weiss, Jan Škrha: III. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika

Úvod:
Akromegalie je onemocnění známé zvýšenou kardiovaskulární mortalitou a morbiditou. Cílem práce bylo srovnat některé angiologické parametry makro- a mikrocirkulace u obou skupin pacientů a zjistit jejich vztah k některým laboratorním ukazatelům.

Pacienti a metody:
Bylo vyšetřeno 22 pacientů s hormonálně aktivní akromegalií a 15 zdravých kontrol. Pacienti byli vyšetřeni ráno nalačno, byly provedeny odběry na stanovení laboratorních parametrů, sonograficky byla vyšetřena intimomediální tloušťka karotid (IMT) a laser-dopplerem byla vyšetřena mikrocirkulace.

Výsledky:
Potvrdili jsme laboratorní odchylky typické pro pacienty s akromegalií. U těchto pacientů jsme nalezli signifikantně širší IMT karotid (p < 0,05) a signifikantně zhoršenou reaktivitu mikrocirkulace, byla u nich signifikantně snížena perfuze po okluzi (PORH_max., p < 0,01) a rychlost jejího vzestupu (PORH_max./t, p < 0,05). Obdobně v reakci na tepelný podnět bylo u nich zvýšení perfuze nižší (TH_max., p < 0,05) a nástup hyperémie byl u těchto pacientů opět pomalejší (TH_max./t, p < 0,01) v porovnání se zdravými kontrolami. Nezjistili jsme jednoznačnou závislost parametrů angiologických na sledovaných parametrech laboratorních.

Závěr:
Můžeme konstatovat, že u námi vyšetřených pacientů s akromegalií je signifikantně širší IMT karotid jako ukazatel poškození velkých cév, rovněž jsme u těchto pacientů potvrdili zhoršenou reaktivitu mikrocirkulace. Etiologie postižení cév u akromegalie je patrně multifaktoriální.