Cor Vasa 2002, 43(7-8):319-323

Riziko tromboembolických komplikací u nemocných s flutterem síní řešeným katetrizační radiofrekvenční ablací: je nutná antikoagulační terapie?

Petr Neužil^1,*, Jiří Dostal¹, Miloš Táborský¹, Lucie Šedivá¹, Roman Vopálka², Petr Niederle¹

¹ Kardiologické oddělení

² Oddělení zdravotnické techniky, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika

Úvod:
Katetrizační radiofrekvenční ablace (RFA) patří v posledním desetiletí mezi dynamicky se rozvíjející metody nefarmakologické léčby srdečních arytmií. V posledních letech se zařadila mezi léčbu první volby u typického flutteru síní, kde se provádí anatomicky řízená linie aplikací RF energie v oblasti kavotrikuspidálního můstku.
Riziko tromboembolických komplikací bylo u flutteru síní dlouhou dobu spíše podceňováno, teprve v poslední době několik prací potvrdilo zvýšený výskyt tromboembolie, zvláště v souvislosti s kardioverzí.


Metodika a soubor nemocných:
Cílem naší práce bylo zjistit, jaké je riziko tromboembolické komplikace v souvislosti s prováděním RFA. Podobné údaje v literatuře zatím scházejí.
Sledovali jsme 93 nemocných s flutterem síní, kterým jsme na našem pracovišti provedli RFA kavotrikuspidálního můstku.
Nemocní byli rozděleni do tří skupin podle toho, jaký typ medikamentózní terapie před výkonem užívali.
V první skupině byli nemocní s předchozí dlouhodobou antikoagulační terapií warfarinem (n = 45), druhou skupinu tvořily osoby s antiagregační léčbou anopyrinem (n = 22) a ve třetí skupině byli nemocní bez předchozí antikoagulační a antiagregační léčby (n = 26). RFA jsme provedli všem nemocným, počet RF aplikací byl v průměru 20,8 ± 11 a průměrná doba výkonu byla 136 ± 37 minut. Výše uvedené tři skupiny se ve vstupních parametrech navzájem nelišily.

Výsledky:
V době bezprostředně související s RFA výkonem ani v následném jednoročním sledování jsme nezaznamenali žádnou systémovou embolizaci. U jednoho nemocného ve 3. skupině bez antiagregace a antikoagulace došlo ke klinicky manifestní plicní embolizaci 17 hodin po výkonu.
U 12 nemocných jsme během provádění RFA registrovali výskyt paroxysmu fibrilace síní (FiS) v přímé souvislosti s prováděním programované stimulace síní. Výskyt FiS před provedením RFA se podařilo dokumentovat u 47 nemocných doporučených k RFA, což je více než polovina souboru.
Bidirekcionálního bloku vedení kavotrikuspidálním můstkem se podařilo docílit u 68 nemocných (73 %), u 18 (19 %) nemocných bylo nastolení bloku vedení hodnoceno jako nekompletní. V 7 (8 %) případech byl pak hodnocen výkon jako zcela neúspěšný. Flutter síní po výkonu recidivoval u 13 nemocných, přitom ve všech 6 případech neúspěšné RFA. Alespoň jednu epizodu fibrilace síní jsme během následných kontrol dokumentovali u 19 nemocných.

Závěr:
Provádění RFA kavotrikuspidálního můstku metodou vytváření lineárních lézí je zatíženo velmi nízkým počtem tromboembolických komplikací, a to i u nemocných, kteří před výkonem neužívali antikoagulační ani antiagregační léčbu.

Klíčová slova: Katetrizační radiofrekvenční ablace; Flutter síní; Fibrilace síní; Tromboembolické komplikace

Zveřejněno: 1. červenec 2002  Zobrazit citaci