Cor Vasa 2002, 43(2):62-71

Elektroanatomické trojrozměrné mapování arytmogenního substrátu a katetrizační radiofrekvenční ablace komorových tachykardií s využitím chlazených katetrů u nemocných po prodělaném infarktu myokardu - ověřovací studie

Petr Neužil^1,*, Miloš Táborský¹, Vivek Reddy³, Lucie Šedivá¹, Roman Vopálka², Jan Petrů¹, Petr Niederle¹

¹ Kardiologické oddělení

² Oddělení zdravotnické techniky, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika

³ Cardiac Arrhythmia Service, Massachusetts General Hospital, Boston, Massachusetts, USA

Úvod:
Komorové tachykardie (KT) vznikající na podkladě ischemického arytmogenního substrátu jsou pro většinu nemocných hemodynamicky značně kompromitující. Mají mnohočetné morfologie a lze jen těžko určit "klinickou tachykardii". Proto v řadě případů nelze použít zavedená a jinak velmi účinná mapovací kritéria prováděná při probíhající KT navozené během elektrofyziologického vyšetření.

Metodika:
V naší práci referujeme o klinickém použití elektroanatomického trojrozměrného (3D) mapování systémem CARTOTM s rekonstrukcí jednotlivých map levé komory srdeční (bipolární a unipolární potenciálová mapa a mapa trvání nitrokomorového elektrokardiogramu) a jejich využití k navigaci aplikací lineárních radiofrekvenčních (RF) lézí u nestabilních forem KT s použitím "chlazených" katetrů. Vysoce denzitní elektroanatomické 3D mapování systémem CARTOTM jsme provedli při spontánním sinusovém rytmu nebo při stimulaci z hrotu pravé komory srdeční celkem u 18 nemocných po infarktu myokardu a hemodynamicky nestabilní KT (průměrně jsme indukovali 3,3 ± 1,7 KT na jednoho pacienta).

Výsledky:
Jizvu po proběhlém infarktu myokardu s její hraniční zónou jsme prokázali u 17 (94 %) těchto nemocných.
U všech nemocných se podařilo konstruovat všechny tři uvedené mapy (bipolární voltážovou, unipolární voltážovou a mapu doby trvání elektrokardiogramu). U posledních 11 nemocných v řadě jsme také provedli katetrizační radiofrekvenční ablaci (RFA) s použitím lineárních lézí. Ty jsme prováděli "chlazenými" ablačními katetry s otevřeným průplachem fyziologickým roztokem. K přesnější navigaci provádění RF lineárních lézí jsme u všech nemocných provedli stimulační mapování, které pomohlo orientačně určit možná místa výstupu z istmu komorového reentry ve znázorněných hraničních zónách infarktové jizvy. Aplikovali jsme průměrný počet 33 RF lézí (od 11 do 83). Preferovali jsme vytvoření alespoň dvou na sebe kolmých linií RF lézí, přetínajících kritická místa hraničních zón uvažovaného místa vzniku dokumentovaných KT, s výsledným průměrným počtem 3,4 linie RF lézí na jednoho pacienta. Po výkonu jsme ověřovali účinek výkonu provedením programované stimulace komor (hrot pravé komory [PK] a výtokový trakt PK, levá komora [LK]). Úplné eliminace KT jsme dosáhli u 7, částečné u 2 nemocných (tj. celkem u 82 % nemocných).

Závěr:
S využitím substrátového mapování a identifikací potenciálně arytmogenní tkáně lze systémem CARTOTM provádět navigované lineární RF ablační léze s použitím chlazených katetrů během sinusového rytmu s dostatečnou účinností. Tato šetrná metoda je minimálně invazivní a lze předpokládat její využití při kompletní lineární ablaci arytmogenního substrátu.

Klíčová slova: Monomorfní komorová tachykardie; Elektroanatomické mapování arytmogenního substrátu; Lineární radiofrekvenční katetrizační ablace

Zveřejněno: 1. únor 2002  Zobrazit citaci