Cor Vasa 2000, 41(8):408-414
Farmakoterapie chronického srdečního selhání
- II. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika
Současná strategie léčby chronického srdečního selhání představuje režimová a dietní opatření, farmakoterapii, chirurgickou a přístrojovou léčbu a transplantaci srdce. Ve farmakoterapii se uplatňuje několik skupin léků: inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu, diuretika, digitalis, betablokátory, blokátory receptoru pro angiotenzin II, vazodilatancia, neglykosidová inotropika, antiarytmika a antikoagulancia. ACE-inhibitory by měli používat všichni nemocní s ejekční frakcí pod 40 %, pokud nemají absolutní kontraindikaci jejich užití. Slibnou alternativou této skupiny léků jsou blokátory angiotenzinových (AT1 a AT2) receptorů, jejich význam však definitivně posoudí další probíhající studie. Diuretika jsou indikována u všech nemocných se známkami retence tekutin. Významnou roli mají antagonisté aldosteronu, které kromě působení na systém renin-angiotenzin-aldosteron zasahují i na úrovni aldosteronových receptorů na kardiomyocytech. Léčba digoxinem je indikována u všech nemocných s perzistujícími symptomy i při maximální léčbě ACE-I a diuretiky. Betablokátory mohou užívat nemocní s lehkým až středním stupněm selhání při ostatní standardní terapii, jejich pozitivní vliv byl dokumentován řadou studií. V přehledu jsou zmíněny také další inotropně působící látky, význam antagonistů kalciových kanálů, antiarytmik a antikoagulační léčby. K nově zkoušeným lékům patří kombinované inhibitory neutrální endopeptidázy a angiotenzin konvertujícího enzymu, blokátory působení některých cytokinů (například interleukinů) a skupina natriuretických peptidů. V budoucnosti lze očekávat také využití metod genové léčby, například transplantace kardiomyocytů, skeletálních nebo fetálních myocytů do selhávajícího myokardu. Mechanické srdeční podpory pak představují nebiologickou alternativu k transplantaci srdce.
Klíčová slova: Chronické srdeční selhání; Léčba; Farmakoterapie
Zveřejněno: 1. srpen 2000 Zobrazit citaci