Cor Vasa 2019, 61(4):e370-e376 | DOI: 10.33678/cor.2019.050

Methods for detection of direct oral anticoagulants and their role in clinical practice

Katrina Pukite^a, Ketija Apsite^b, Irina Pupkevica^e, Ilze Cernevska^e, Oksana Boichuk^e, Janis Meisters^f, Dagnija Straupmane^f, Inga Urtane^c, Aivars Lejnieks^d, Oskars Kalejs^d,e

^a Division of Doctoral Studies, Riga Stradins University, Riga, Latvia

^b Faculty of Medicine, Riga Stradins University, Riga, Latvia

^c Department of Pharmaceutical Chemistry, Riga Stradins University, Riga, Latvia

^d Department of Internal Medicine, Riga Stradins University, Riga, Latvia

^e Center of Cardiology, Pauls Stradins Clinical University Hospital, Riga, Latvia

^f Department of Laboratory, Pauls Stradins Clinical University Hospital, Riga, Latvia

Úvod: Fibrilace síní (FS) je nejčastější arytmií, jejíž incidence se zvyšuje s věkem; u osob ve věku 50 let se kaž- dých deset let zdvojnásobuje a u pacientů ve věku ≥ 80 let dosahuje přibližně 10 %.¹ Přes předvídatelnou farmakokinetiku a farmakodynamiku přímých perorálních antikoagulancií (direct oral anticoagulant, DOAC) je nutno v zájmu účinné a bezpečné léčby, stejně jako pro predikci a detekci trombotických a krvácivých příhod, provádět laboratorní vyšetření, a to i v situacích, kdy by dočasné vysazení léků mohlo být žádoucí.² Cíl: Cílem této studie bylo stanovit a analyzovat nutnost provádění koagulačních testů u pacientů s FS a vysokým kardiovaskulárním rizikem v klinické praxi.

Metody: V období od října 2016 do června 2017 byla v kardiocentru fakultní nemocnice Pauls Stradins Clinical University Hospital v lotyšské Rize provedena kvantitativní, analytická, průřezová klinická studie. V této studii se shromažďovaly údaje pacientů s nevalvulární FS léčených antikoagulancii po dobu ≥ 3 měsíců, definovaných na základě skóre CHA₂DS₂-VASc (≥ 2 nebo 3) jako vysoce riziková skupina mužů i žen. Pro analýzu údajů byl použit software SPSS.

Výsledky: Celkem byly získány údaje 143 pacientů, z nichž 46,2 % (n = 66) byli muži; průměrný věk dosahoval 69,7 (SD ± 9,9) roku. Přibližně u dvou třetin (73,1 %) pacientů se FS vyskytovala po dobu více než jednoho roku. Průměrná hodnota skóre CHA₂DS₂-VASc byla 4,2 (SD ± 1,5). Nejčastějšími přidruženými onemocněními byly arteriální hypertenze (65,0 %; 93), chronické srdeční selhání (48,3 %; 69), ischemická choroba srdeční (32,9 %; 47), diabetes mellitus (24,5 %; 35) a dyslipidemie (25,9 %; 37). Přibližně polovina (46,2 %; 66) užívala DOAC, z toho 31,5 % rivaroxaban a 14,7 % dabigatran; navíc 1,4 % pacientů užívalo DOAC s antiagregancii. U 71 (49,7 %) pacientů existovalo zvýšené riziko možných lékových interakcí, nejčastěji s inhibitory protonové pumpy (16,8 %; 24), amiodaronem (24,5 %; 35) a protizánětlivými léky (49,0 %; 70). Užívání DOAC a možné lékové interakce zvyšují skóre rizika s maximální hodnotou 3 (16,1 %; 23) a průměrným častým skóre 4,4 u 86 (60,1 %) pacientů s FS. Koncentrace léků v krvi byly nižší, než se očekávalo, a dosahovaly hodnoty přibližně 75,2 % C_max.

Závěr: Užívání DOAC koreluje se skóre CHA₂DS₂-VASc s průměrnou častou hodnotou 4,4 u 86 (60,1 %) pa- cientů s FS. Koagulační testy pro stanovení koncentrací DOAC v plazmě byly provedeny u více než poloviny pacientů (60,1 %).

Klíčová slova: Anti-Xa faktor, Fibrilace síní, Lékové interakce, Přímá perorální antikoagulancia, Přímé inhibitory trombinu, Rizikové skóre CHA₂DS₂-VASc

Vloženo: 20. únor 2019; Přijato: 10. červen 2019; Zveřejněno: 11. srpen 2019  Zobrazit citaci