Cor Vasa 2018, 60(6):e569-e575 | DOI: 10.1016/j.crvasa.2018.09.001

Trendy v anamnéze a v osudu nemocných hospitalizovaných pro akutní infarkt myokardu

Vladimír Staněk^a,*, Marie Gebauerová^a, Michael Želízko^a, Jan Piťha^b, Rudolf Poledne^b, Věra Lánská^c, Jolana Mrázková^b, Jiří Kettner^a, Josef Kautzner^a

^a Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

^b Laboratoř pro výzkum aterosklerózy, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

^c Oddělení biostatistiky, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

Cílem studie je ukázat anamnézu, klinický průběh a časnou i pozdní mortalitu 1 291 mužů středního věku (< 65 roků) hospitalizovaných v letech 2006-2016 pro akutní infarkt myokardu. Všichni nemocní přijatí do 24 hodin (90 % pacientů) byli po příjezdu angiograficky vyšetřeni; perkutánní koronární intervence (PCI) infarktové tepny byla urgentně provedena u 85,4 % všech nemocných, u 14,6 % byla před propuštěním provedena PCI další neinfarktové tepny a u 7,7 % byl proveden v časném pořadí aortokoronární bypass (CABG). Primární fibrilace komor se vyskytla u 8,6 % nemocných, kardiogenní šok u 5,1 %. Mortalita kardiogenního šoku dosahovala 53 %. V celém souboru byla 28denní mortalita 4,8 %, další jednoroční mortalita (28 dní-1 rok) 1,7 %. Dlouhodobá mortalita celého souboru byla sledována do konce roku 2015. Dlouhodobou mortalitu nepříznivě ovlivňuje věk, údaj o dříve prokázané ischemické chorobě srdeční (PCI nebo CABG nebo dříve proběhlý infarkt myokardu [p < 0,040], nízká hodnota ejekční frakce při přijetí [p < 0,001, EFLK < 35 %] a projevy srdečního selhání v akutní fázi onemocnění [šok, Killip III, p < 0,001]). Jeden rok přežilo 1 158 nemocných a 918 z nich se (79,3 %) podařilo po roce ambulantně zkontrolovat. Nová nefatální příhoda se vyskytla jen u osmi nemocných (0,9 %), anginu pectoris udávalo 54 mužů (5,9 %).
Druhým cílem je ukázat změny v anamnéze, klinickém obraze a mortalitě, ke kterým došlo u mužů v této věkové kategorii v průběhu let 1970-2016. K analýze dat mužů tohoto věku byly použity údaje registru Světové zdravotnické organizace (WHO) a registru Evropské kardiologické společnosti (ESC) a dále byly použity vlastní soubory mužů ve věku do 65 let z let 1970-1977 (bez reperfuzní léčby), soubor z let 1991-1995 (trombolytická éra) a konečně současný soubor z let 2006-2016. Hospitalizační (28denní) mortalita klesala z 15-16,6 % před reperfuzní léčbou na 8,7 % v éře trombolýzy až na konečných 4,8 % v letech 2006-2016. Stejně tak klesala mortalita do jednoho roku (28-365 dní) z 11,5 % na současných 1,6 %. K výrazným změnám dochází též v anamnéze nemocných. Výskyt předchozí anginy klesal ze 42 % v letech 1970 na 24 % v éře převažující trombolýzy až na současných 6,1 %. Podobně klesalo procento výskytu předchozího srdečního infarktu, z někdejších 25-30 % na současných 9,6 %.
Menší výskyt anginózních obtíží před příhodou a menší výskyt předchozího infarktu je způsoben nejen účinnější medikací a sekundární prevencí, ale i současnou strategií revaskularizace u nemocných s anginou a strategií časné revaskularizace myokardu po koronární příhodě. Na poklesu mortality pacientů hospitalizovaných pro akutní infarkt se tedy podílí nejen časná rekanalizace infarktové tepny, ale i menší výskyt předchozího infarktu a lepší stav koronárního řečiště u pacientů s dříve diagnostikovanou anginou a dříve proběhlým infarktem.

Klíčová slova: Hospitalizační mortalita; Infarkt myokardu; Pozdní mortalita; Předchozí angina pectoris; Předchozí infarkt; PTCA u infarktu myokardu

Vloženo: 9. srpen 2018; Přijato: 15. září 2018; Zveřejněno: 1. prosinec 2018  Zobrazit citaci