Cor Vasa 2018, 60(4):e367-e376 | DOI: 10.1016/j.crvasa.2017.11.006

Srdeční resynchronizační léčba, porovnání optimalizace nitrokomorového zpoždění pomocí 3D echokardiografie s využitím systolic dyssynchrony indexu a dle šíře komplexu QRS v odstupu 6 měsíců od implantace SRL

Jiří Vondrák^a,*, Dan Marek^b,c, Jan Večeřa^a,d, Klára Benešová^e, Petr Vojtíšek^a

^a Kardiologické oddělení, Nemocnice Pardubického kraje, a.s., Pardubická nemocnice, Pardubice, Česká republika

^b I. interní klinika - kardiologická, Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, Česká republika

^c Interní oddělení, Středomoravská nemocniční, a.s, Nemocnice Přerov, Přerov, Česká republika

^d Kardiologické centrum Agel, a.s., Pardubice, Česká republika

^e Institut biostatistiky a analýz, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika

Cíl: Cílem této studie bylo porovnat nastavení mezikomorového zpoždění pomocí trojrozměrné echokardiografie (3DE) s využitím systolic dyssynchrony indexu (SDI) oproti nastavení dle šíře komplexu QRS u nemocných s nově implantovaným biventrikulárním kardiostimulátorem (srdeční resynchronizační léčbou, SRL). Sledovali jsme vliv na redukci objemů levé komory (LK) a počet echokardiografických respondérů v odstupu šesti měsíců od implantace.

Metodika: Do této randomizované otevřené studie bylo zařazeno 63 nemocných s nedávno implantovanou SRL. Nemocní byli rozděleni do dvou skupin dle způsobu nastavení mezikomorového zpoždění: v první skupině dle šíře komplexu QRS (n = 31) s cílem dosáhnout nejužšího komplexu QRS, ve 2. skupině pomocí SDI (n = 32) s cílem dosáhnout jeho nejnižší hodnoty. Nemocní před implantací SRL a po šesti měsících od implantace podstoupili 3DE vyšetření ke zhodnocení objemů levé komory (LK), ejekční frakce LK (EFLK) a SDI. Hodnotili jsme též klinickou odpověď a měřili koncentraci N-terminálního fragmentu natriuretického propeptidu typu B (NT-proBNP).

Výsledky: Po šesti měsících nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl v redukci end-systolického objemu LK (-33 ± 55 ml vs. -48 ± 43 ml, p = 0,367), ve zlepšení EFLK (+7,3 ± 10,9 % vs. +10,2 ± 9,4 %, p = 0,210), v klinické odpovědi a v poklesu koncentrace NT-proBNP mezi oběma skupinami. Počet echokardiografických respondérů byl v obou skupinách podobný (14 vs. 18, p = 0,612).

Závěr: Individuální optimalizace mezikomorového zpoždění pomoci SDI nepřinesla v odstupu šesti měsíců oproti nastavení dle šíře komplexu QRS signifikantní zlepšení echokardiografických a klinických parametrů.

Klíčová slova: 3D echokardiografie; Dyssynchronie; Klinická odpověď; Optimalizace; Respondéři; Srdeční resynchronizační léčba; Systolic dyssynchrony index

Vloženo: 30. srpen 2017; Revidováno: 24. listopad 2017; Přijato: 25. listopad 2017; Zveřejněno: 1. srpen 2018  Zobrazit citaci