Cor Vasa 2018, 60(3):e281-e286 | DOI: 10.1016/j.crvasa.2017.09.002

Asymptomatické poškození centrálního nervového systému definované nadlimitní hodnotou proteinu S-100B u pacientů podstupujících radiofrekvenční ablaci komorové tachykardie

Eva Šušková^*, Otakar Jiravský, Radek Neuwirth, Jan Chovančík, Marian Branny

Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, a.s., Třinec, Česká republika

Cíl: Zhodnocení vlivu radiofrekvenční katétrové ablace (RFA) komorových arytmií na asymptomatické postižení centrálního nervového systému (CNS) pomocí proteinu S-100B. Dále identifikace faktorů predikujících zvýšení hodnoty proteinu S-100B po RFA.

Metodika: Po sobě jdoucí pacienti podstoupivší RFA pro komorové arytmie v období od listopadu 2015 do srpna 2016. Hodnota proteinu S-100B měřena před výkonem, ihned po výkonu, za 8 a 24 hodin po výkonu. V případě nadlimitní hodnoty proteinu S-100B za 24 hodin po výkonu doplnění výpočetní tomografie (CT) CNS a neurologického vyšetření.
Soubor pacientů: Třiadvacet pacientů, z toho bylo 19 mužů a 4 ženy ve věku 62 ± 8 let. Ischemickou chorobu srdeční (ICHS) s jizvou po IM mělo 18 pacientů (78 %), dva pacienti trpěli dilatační kardiomyopatií (DKMP), dva pacienti idiopatickou komorovou tachykardií, jeden pacient non-kompaktní kardiomyopatií (LVNC).
Ejekční frakce levé komory (EFLK) byla 29 ± 8 %. Všichni pacienti měli implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD). Tři pacienti (13 %) podstoupili RFA kombinovaným endoepikardiálním přístupem. U pěti pacientů (22 %) byl výkon realizován v celkové anestezii.

Výsledky: Alespoň jednu nadlimitní hodnotu proteinu S-100B jsme identifikovali u deseti pacientů (43 %). Po 24 hodinách byla překročena hraniční hodnota proteinu S-100B u tří pacientů (13 %). Ani u jednoho z těchto pacientů jsme neviděli akutní změny na CT CNS či při neurologickém vyšetření. Délka výkonu, ablační čas, nutnost defibrilace v průběhu výkonu, intenzita antikoagulace v průběhu výkonu byly bez statisticky významného vlivu na zvýšení koncentrací proteinu S-100B.
Skupina pacientů se zvýšením koncentrace proteinu S-100B měla statisticky významně horší renální funkce reprezentované sérovou koncentrací kreatininu (127 ± 41 vs. 100 ± 25 µmol/l, p = 0,02). Dalším faktorem, který statisticky významně predikoval poablační zvýšení koncentrace proteinu S-100B, se ukázala být pokročilost srdečního selhání měřená pomocí hodnot N-terminálního fragmentu natriuretického propeptidu typu B (NT-proBNP) (4 417 vs. 1 634 ng/l, p = 0,05). Statisticky významný vliv na elevaci proteinu S-100B mělo v našem souboru užití celkové anestezie sevofluranem (p = 0,03).

Závěr: Ke zvýšení koncentrace proteinu S-100B po katétrové ablaci pro komorové arytmie v našem souboru docházelo relativně často. Makroskopické změny na CNS jsme neidentifikovali na CT ani při neurologickém vyšetření.
Pokročilost renální insuficience, pokročilost srdečního selhání a použití inhalační anestezie sevofluranem korelují s množstvím proteinu S-100B jako biomarkeru asymptomatického postižení CNS u pacientů léčených radiofrekvenční katétrovou ablací pro komorové arytmie.

Klíčová slova: Cévní mozková příhoda; Katétrová ablace; Komorová arytmie; S-100B; Výpočetní tomografie

Vloženo: 4. červen 2017; Revidováno: 18. srpen 2017; Přijato: 16. září 2017; Zveřejněno: 1. červen 2018  Zobrazit citaci