Cor Vasa 2018, 60(2):e155-e164 | DOI: 10.1016/j.crvasa.2017.05.012

Srdeční sarkoidóza - praktický průvodce

Petr Kopřiva^a,*, Martin Gřiva^a,b, Zbyněk Tüdös^c

^a Kardiologické oddělení, Kardiovaskulární centrum, Krajská nemocnice T. Bati, a.s., Zlín, Česká republika

^b I. interní klinika - kardiologická, Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, Česká republika

^c Radiologická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, Česká republika

Sarkoidóza je multisystémové granulomatózní onemocnění nejasného původu, jež může postihovat kterýkoliv orgán v těle včetně srdce. Postižení srdce je přítomné až u 25 % pacientů se sarkoidózou. Vzácně může být srdce jediným zasaženým orgánem.
Postižení srdce - srdeční sarkoidóza - zejména pokud je symptomatické, významně zhoršuje prognózu pacientů se sarkoidózou. Proto je nutné na srdeční sarkoidózu nejen myslet, ale i po ní aktivně pátrat. Bohužel i přes pokroky, které byly na tomto poli v poslední době učiněny, zůstává diagnostika, riziková stratifikace pacientů i léčba srdeční sarkoidózy obtížná. Naštěstí bylo nedávno formulováno několik doporučení, která poskytují relativně přehledné vodítko v péči o tyto pacienty. Stěžejní zůstává multidisciplinární přístup založený na spolupráci kardiologů, pneumologů, radiologů, revmatologů a dalších specialistů.
Diagnostika srdeční sarkoidózy se v současné době opírá o zhodnocení symptomů pacienta, fyzikální vyšetření, standardní EKG, holterovské monitorování EKG a echokardiografii. Tento panel vyšetření dokáže identifikovat pacienty s možnou srdeční sarkoidózou, kteří by v dalším kroku měli podstoupit magnetickou rezonanci srdce a PET/CT, jež jsou v současné době metodami volby pro diagnostiku srdeční sarkoidózy. Histologická verifikace, nezbytná pro stanovení definitivní diagnózy, se v případech s typickým obrazem na zobrazovacích metodách opírá o extrakardiální biopsii, výjimečně je nutno přistoupit k biopsii endomyokardiální.
Základním pilířem léčby zůstávají kortikoidy, v některých případech v kombinaci s dalšími imunosupresivními léky, ačkoliv data o jejich účinnosti a bezpečnosti z velkých randomizovaných studií chybějí. Jelikož nejčastější příčinou úmrtí na srdeční sarkoidózu jsou poruchy srdečního rytmu, mají v léčbě těchto pacientů nezastupitelnou roli rovněž implantace kardiostimulátorů a implantabilních kardioverterů-defibrilátorů (ICD). Zejména riziková stratifikace pacientů, kteří nesplňují klasická kritéria pro implantaci ICD, ale jsou stále v relativně vysokém riziku náhlé srdeční smrti, je klíčová. Jako poslední možnost pro pacienty v pokročilém stadiu onemocnění zůstává transplantace srdce.
Tato práce poskytuje přehled o manifestaci, diagnostice a léčbě srdeční sarkoidózy, zejména se zaměřením na využití algoritmů použitelných v každodenní klinické praxi.

Klíčová slova: Diagnostika; Implantabilní kardioverter-defibrilátor; Léčba; Magnetická rezonance srdce; Náhlá srdeční smrt; Pozitronová emisní tomografie; Srdeční sarkoidóza; Srdeční selhání

Vloženo: 7. březen 2017; Revidováno: 17. květen 2017; Přijato: 20. květen 2017; Zveřejněno: 1. duben 2018  Zobrazit citaci