Cor Vasa 2016, 58(6):e609-e614 | DOI: 10.1016/j.crvasa.2016.01.017

Srovnání léčby pacientů se srdečním selháním v České republice a v Evropě. Údaje z projektu ESC Heart Failure Long-Term Registry

Jan Krupička^a,*, Anna Andrušková^b, Markéta Hegarová^c, Marie Lazarová^d, Filip Málek^e, Monika Mikolášková^f, Hana Poloczková^g, Dagmar Vondráková^e, Jaromír Hradec^a

^a III. interní klinika, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Praha, Česká republika

^b Interní oddělení, Nemocnice Znojmo, Znojmo, Česká republika

^c Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

^d I. interní klinika - kardiologická, Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, Česká republika

^e Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika

^f Interní kardiologická klinika, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno, Brno, Česká republika

^g I. interní kardioangiologická klinika, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Brno, Česká republika

Úvod: ESC Heart Failure Long-Term Registry (ESC-HFLTR) je prospektivní observační studie, které se účastní 211 kardiologických center z 21 členských zemí Evropské kardiologické společnosti.

Cíl: Srovnat farmakologickou a přístrojovou léčbu pacientů hospitalizovaných pro akutní srdeční selhání a pacientů ambulantně sledovaných pro chronické srdeční selhání v České republice s celoevropskými údaji.

Metody: Do české části registru HFLTR bylo v období od května 2011 do dubna 2013 zařazeno celkem 692 konsekutivních pacientů (5,6 % celého registru). Tito pacienti byli během jednoho předem stanoveného dne v týdnu buď hospitalizováni, nebo vyšetřeni na ambulanci pro srdeční selhání. Statisticky byla analyzována farmakologická a přístrojová léčba 160 hospitalizovaných (25,3 %) a 532 ambulantních (74,7 %) pacientů. Získaná data českých ambulantních pacientů byla nakonec porovnána s dostupnými údaji z celého registru HFLTR.

Výsledky: Českým hospitalizovaným pacientům se v rámci léčby akutního srdečního selhání nejčastěji podával i.v. furosemid (89,3 %), méně často nitráty (21,9 %) a spíše ojediněle inotropika (15,0 %). Ve srovnání s léčbou před přijetím užívali pacienti při propuštění častěji diuretika (69,4 vs. 87,5 %; p < 0,001) a antagonisty mineralokortikoidních receptorů (MRA) (32,4 vs. 55,0 %; p < 0,001). Většina českých pacientů s chronickým srdečním selháním byla léčena podle současných evropských doporučených postupů. Všechny prognosticky významné léky podávané při srdečním selhání byly u české populace předepisovány častěji než v celé populaci HFLTR (inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu nebo blokátory receptorů AT1 pro angiotensin II u 92,8 vs. 89,2 %; p = 0,018; beta-blokátory u 95,1 vs. 88,9 %; p < 0,001 a MRA u 67,0 vs. 59,3 %; p < 0,001). Doporučených cílových dávek uvedených lékových skupin bylo dosaženo přibližně u 20 % českých i evropských pacientů. Navíc byl českým ambulantním nemocným se srdečním selháním častěji implantován kardiostimulátor (47 vs. 42 %; p = 0,028), zejména pro indikovanou srdeční resynchronizační léčbu (56 vs. 30,2 %; p < 0,001).

Závěr: Farmakoterapie českých ambulantních pacientů se srdečním selháním je v souladu se současnými evropskými doporučenými postupy pro léčbu srdečního selhání, a jejich dodržování v rámci České republiky je dokonce významně lepší než v celém HFLTR. Přesto bylo doporučených cílových dávek dosaženo pouze u menšiny nemocných.

Klíčová slova: Ambulance; Léčba; Rizikový profil; Srdeční selhání

Vloženo: 5. leden 2016; Přijato: 29. leden 2016; Zveřejněno: 1. prosinec 2016  Zobrazit citaci