Cor Vasa 2016, 58(4):e426-e430 | DOI: 10.1016/j.crvasa.2015.08.008

Současný pohled na syndrom posturální tachykardie

Karel Vykoupil

I. interní klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, Česká republika

Úvod: Syndrom posturální tachykardie (postural tachycardia syndrome, POTS) je jednou z častých příčin ortostatické intolerance. Jde o patofyziologicky heterogenní poruchu charakterizovanou ortostatickou intolerancí a zvýšením srdeční frekvence o 30 tepů/min v prvních deseti minutách po změně polohy z vleže/vsedě do polohy vstoje nebo během vyšetření na nakloněné rovině (head-up tilt test, HUTT) bez ortostatické hypotenze.
Klinické charakteristiky: Symptomy provázející tento syndrom jsou důsledkem hypoperfuze mozku a hyperaktivity sympatiku a dělí se na ortostatické, neortostatické a difuzní přidružené.
Klasifikace: Pro tuto heterogenní skupinu poruch byla navržena řada různých klasifikačních systémů. Nejpraktičtějším z nich, který je ve shodě se současnými poznatky v oblasti medicíny i z hlediska užitečnosti v klinické praxi, je zřejmě klasifikace založená na fenotypech POTS: parciální dysautonomní (neuropatická) forma POTS, hyperadrenergní POTS, POTS v souvislosti s nízkou tělesnou zdatností a POTS s dysregulací objemu cirkulující krve.
Diagnostika a vyšetření: Pro správnou léčbu POTS je naprosto zásadní systematický a praktický přístup. U pacienta je nutno provést důkladné kardiologické a neurologické vyšetření včetně holterovského i ambulantního monitorování krevního tlaku. Je prokázán přínos HUTT v rámci vyšetření u pacientů se synkopou neznámé etiologie včetně POTS.
Diferenciální diagnostika: Klinické projevy POTS mohou připomínat feochromocytom, vasovagální synkopu, sinusovou tachykardii a jiné supraventrikulární tachyarytmie. U pacientů s neurologickým deficitem, jehož příčinou je autonomní neuropatie, např. diabetes mellitus, je nutné tento deficit diagnostikovat, kompenzovat a vyloučit jako primární příčinu.
Léčba: Léčba POTS je především nefarmakologická. Všechny pacienty je nutno edukovat a seznámit je s různými aspekty POTS. Nesmírně přínosný může být strukturovaný cvičební program. Farmakoterapie má podpůrnou úlohu a je zaměřena na volumexpanzi, sympatolýzu, vasokonstrikci a zvýšení vagového tonu.

Závěr: I když byl POTS poprvé popsán již v 90. letech 20. století, řada aspektů této multisystémové ortostatické poruchy zůstává nejasná. Tento syndrom významně ovlivňuje kvalitu pacientova života. Je třeba rozšířit obecné poznatky lékařů v první linii, kteří pracují v soukromých a specializovaných praxích, aby se uměli postarat o pacienty s POTS a odesílat je na specializovaná pracoviště s dostupnými komplexními diagnostickými postupy a péčí.

Klíčová slova: Diagnostika; Léčba; Ortostatická intolerance; Patofyziologie; Péče; POTS; Synkopa; Vyšetření na nakloněné rovině

Vloženo: 26. květen 2015; Revidováno: 20. srpen 2015; Přijato: 25. srpen 2015; Zveřejněno: 1. srpen 2016  Zobrazit citaci