Cor Vasa 2016, 58(2):e225-e232 | DOI: 10.1016/j.crvasa.2016.03.002

The importance of time: Time delays in acute stroke

Giuseppe Marchese^a,*, Bohumír Procházka^b, Petr Widimský^c

^a Department of Cardiology, University Hospital of Verona, Italy

^b Státní zdravotní ústav, Praha, Česká republika

^c Kardiocentrum 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, Česká republika

Kontext: Endovaskulární léčba (EVL) těžké akutní ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) na podkladě uzávěru velkých cév je účinná a bezpečná. Nicméně stále ještě probíhá diskuse o významu časové prodlevy a využívání vyspělých zobrazovacích metod u penumbry na úkor ztráty cenných minut.

Metody: Provedli jsme metaanalýzu zaměřenou na časový aspekt v randomizovaných klinických studiích (RCT), v nichž se metodicky začaly používat stent-retrievery s novými technologiemi. Zvolený časový interval byla doba od nástupu příznaků až do zavedení katétru do třísla (od doby, kdy byl pacient naposled viděn v pořádku, až do doby zavedení zavaděče na katetrizačním sálu). Primárním sledovaným parametrem byl dobrý funkční výsledek (mRS 0-2) po 90 dnech, mezi sekundární sledované parametry patřily mortalita do 90 dnů a symptomatické krvácení do mozku. Kromě toho jsme provedli subanalýzu pacientů s EVL ve snaze zjistit případné korelace mezi kratší dobou do výkonu a výsledným stavem. Stejnou subanalýzu jsme provedli po zařazení údajů z jednoramenných registrů, v nichž byly použity údaje pacientů, u nichž byl výkon proveden pomocí moderních stent-retrieverů.

Výsledky: Celkem byly analyzovány údaje 1 287 pacientů (pět RCT); 634 pacientů s EVL bylo dále rozděleno do dvou skupin podle časového údaje (kratší/delší než 240 min). Mimoto bylo 1 501 pacientů léčených EVL (devět studií) rozděleno do dvou předem specifikovaných skupin (kratší/delší) a jejich údaje analyzovány. Jak v metaanalýze, tak v subanalýze byl u skupiny s kratší dobou do výkonu zjištěn lepší funkční výsledek po 90 dnech (log OR = -2,07; 95% CI [-3,00 až -1,14]) a méně případů úmrtí (log OR = -0,56; 95% CI [-3,66 až -2,55]); to ukazuje, že doba od nástupu příznaků do zavedení katétru do třísla velmi významně ovlivňuje mortalitu. Naopak nitrolebeční krvácení bylo zaznamenáno častěji ve skupině s dlouhým intervalem (log OR = 0,18; 95% CI [-1,36 až -1,71]), což prokazuje, jak časové prodlevy mohou důsledky iCMP dále zhoršit.

Závěry: Tato metaanalýza přináší další důkazy podporující představu, že v léčbě akutních ischemických cévních mozkových příhod platí, že "čas je mozek". Obecně lze konstatovat, že časně zahájená endovaskulární léčba (punkce třísla do < 4 hodin) významně zlepšuje výsledný stav pacienta. Zdravotnické systémy musejí vyvinout maximální úsilí o zkrácení prodlevy mezi samotnou příhodou a zahájením léčby akutní cévní mozkové příhody v nemocnici. Čím dříve je pacient dopraven do nemocnice, tím důležitější je rychlé zahájení jeho léčby s nadějí na jeho plné neurologické zotavení.

Klíčová slova: Akutní ischemická cévní mozková příhoda; Endovaskulární léčba; Katetrizační léčba; Trombektomie

Vloženo: 9. prosinec 2015; Revidováno: 7. březen 2016; Přijato: 8. březen 2016; Zveřejněno: 1. duben 2016  Zobrazit citaci