Cor Vasa 2011, 53(6-7):360-364 | DOI: 10.33678/cor.2011.088

Absence efektu srdeční resynchronizační léčby u části nemocných - stále nevyřešený problém

Miloš Táborský^*, Vlastimil Doupal

1. interní klinika - kardiologická, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařská fakulta Univerzity Palackého, Olomouc, Česká republika

Proměnlivé procento pacientů s pokročilým srdečním selháním a komorovou dyssynchronií, kteří jsou léčeni srdeční resynchronizační léčbou (SRL), nemá z této terapie žádný přínos (tzv. non-respondeři). Snahy o dokonalejší výběr pacientů, který by umožnil maximální využití lidských a finančních zdrojů, nebyly zatím příliš úspěšné. Je však možné, že spíše než určení "univerzálně" platné hraniční hodnoty (cut-off) může pro určení non-responderů lépe posloužit kombinace několika kritérií, jako např. některých echokardiografických parametrů, etiologie základního onemocnění, detekce rozsahu a lokalizace jizvy pomocí magnetické rezonance a late enhancementu a řada dalších.
Výsledky by případně mohlo zpřesnit jednoduché klinické skóre, které by umožnilo přesnější předpověď odpovědi na SRL v každodenní praxi u jednotlivých pacientů, a to již v době indikace této léčby. Přes intenzivní využívání sofistikovaných metod zobrazování myokardu pro zajištění příznivějšího výsledku pro pacienta se zdá, že současné způsoby měření mechanické a elektrické dyssynchronie mají svá technická omezení a jsou poznamenány obtížnou interpretací výsledků, vysokou intra- a interindividuální variabilitou. Další bariérou individualizovaného umístění levokomorové elektrody je anatomie srdečního žilního systému, která je velmi variabilní, a neumožní tak v některých případech implantaci elektrody v optimálním segmentu levé komory.

Klíčová slova: Srdeční resynchronizační léčba; Srdeční selhání; Implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD); Morbidita; Mortalita

Zveřejněno: 1. červen 2011  Zobrazit citaci