Cor Vasa 2011, 53(3):151-153 | DOI: 10.33678/cor.2011.034

Je těžká plicní hypertenze vždy kontraindikací k operaci?

Michael Jonák^*, Janka Škrobáková, Jan Pirk

Klinika kardiovaskulární chirurgie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

Uvádíme zde případ 69letého muže, jehož mnozí kardiologové a kardiochirurgové pro jeho závažné kardiální postižení kombinované s významnou plicní hypertenzí odmítli operovat pro neúměrně vysoké riziko. Navzdory tomuto vážnému postižení byl po doplňujících vyšetřeních a na svou vlastní žádost úspěšně operován. Pacient měl ischemickou chorobu srdeční s postižením tří tepen, těžkou degenerativní aortální stenózu, těžkou difuzní hypokinezi levé komory (EF = 25 %), dále degenerativní mitrální vadu s převahou regurgitace (3-4/5). Plicní hypertenze byla po několika vyšetřeních hodnocena jako těžká, smíšená, s významnou prekapilární složkou (systolický tlak v plicnici okolo 80 mm Hg, tlak v zaklínění [PCW] 35 mm Hg). K operaci bylo přistoupeno po pravostranné katetrizaci s aplikací oxidu dusnatého (NO), kdy došlo k poklesu transpulmonálního gradientu (TPG) i plicní arteriální rezistence (PAR). Operace byla provedena v mimotělním oběhu (MO) s krevní kardioplegií, pacientovi byly nahrazeny aortální a mitrální chlopně bioprotézami a byl proveden trojnásobný aortokoronární bypass. Pooperačně byla nutná vyšší inotropní podpora společně s inhalací NO. Pacient strávil čtyři dny na oddělení RES a 15. pooperační den byl propuštěn z nemocnice a přeložen k časné pooperační rehabilitaci do Lázní Poděbrady.

Klíčová slova: Plicní hypertenze; Inhalace NO; Operace v mimotělním oběhu

Zveřejněno: 1. březen 2011  Zobrazit citaci