Cor Vasa 2010, 52(3):168-175 | DOI: 10.33678/cor.2010.044

BARI 2D - kam nás dovedla a co bude dál

Lenka Pavlíčková^*, Petr Neužil

Kardiologické oddělení, Kardiocentrum, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika

Cíl: Dosud provedené studie nestanovily, jaká je optimální léčba pro diabetiky 2. typu se stabilní ICHS a mírnými symptomy. Studie BARI 2D navazuje na studii BARI, kde byl u diabetiků (zejména na inzulinu) podstatně horší dlouhodobý účinek revaskularizace oproti ostatním pacientům. Multicentrická klinická studie BARI 2D (Bypass Angioplasty Revascularization Investigation 2 Diabetes) probíhala v letech 2001-2008. Byla srovnávána skupina s časnou revaskularizací (ER), provedenou buď perkutánní koronární intervencí (PCI), či aortokoronárním bypassem (CABG), a skupina s konzervativní terapií (MT), spolu s intenzivní farmakoterapií a intervencí životního stylu v obou skupinách. Současně byly srovnávány dvě strategie léčby diabetu: 1) tzv. inzulinovými senzitizéry a 2) inzulinem anebo inzulinovými sekretagogy. Primárním sledovaným ukazatelem byla celková pětiletá mortalita.

Metodika: 2 368 diabetiků 2. typu se stabilní ICHS a nálezem vhodným k revaskularizaci (metodu určil kardiolog) bylo randomizováno k časné revaskularizaci nebo konzervativní terapii. Současně proběhla i nezávislá randomizace ke strategii léčby diabetu - buď inzulinovými senzitizéry, či inzulinem anebo inzulinovými sekretagogy. Průměrná doba sledování byla 5,3 roku.

Výsledky: Celková pětiletá mortalita byla 11,7 % (n = 137) u časné revaskularizace vs. 12,2 % (n = 145) u konzervativní terapie (p = 0,97, statisticky nesignifikantní) a 11,8 % (n = 139) při léčbě inzulinovými senzitizéry vs. 12,1 % (n = 143) při léčbě inzulinem anebo inzulinovými sekretagogy (p = 0,89, nevýznamné). Kombinovaný sekundární sledovaný ukazatel (úmrtí + nefatální IM + CMP) též nedosáhl statistické významnosti při porovnání jednotlivých skupin: časná revaskularizace oproti konzervativní terapii: 22,8 % (n = 268) vs. 24,1 % (n = 287), p = 0,70 a léčba inzulinovými senzitizéry oproti léčbě inzulinem anebo inzulinovými sekretagogy: 22,3 % (n = 264) vs. 24.6 % (n = 291), p = 0,13; rozbor dle podskupin však nalezl u skupiny určené k CABG jeho nižší výskyt ve větvi s časnou revaskularizací oproti větvi s konzervativní terapií (22,4 % vs. 30,5 %, p = 0,01).

Závěr: Ani jedna z léčebných strategií nepřinesla jednoznačný prospěch v podobě snížení mortality či výskytu závažných kardiovaskulárních příhod - nebyl zjištěn významný rozdíl mezi skupinami s iniciální revaskularizací a skupinami s konzervativní terapií, ani mezi léčbou inzulinovými senzitizéry a inzulinem anebo inzulinovými sekretagogy. Jediný statisticky pozitivní výstup - méně kardiovaskulárních příhod u časně revaskularizovaných pacientů určených k CABG - nejspíše souvisí s výraznějším postižením koronárního řečiště těchto nemocných.

Klíčová slova: Ischemická choroba srdeční; Diabetes mellitus; Revaskularizace; Konzervativní léčba

Zveřejněno: 1. březen 2010  Zobrazit citaci