Cor Vasa 2008, 50(4):171-175 | DOI: 10.33678/cor.2008.057

Diagnostika, epidemiologie a prognóza akutního srdečního selhání

Jindřich Špinar^1,*, Lenka Špinarová², Jiří Vítovec²

¹ Interní kardiologická klinika, Fakultní nemocnice Brno-Bohunice a Lékařská fakulta Masarykovy univerzity

² Interní kardioangiologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika

Akutní srdeční selhání je onemocnění, jehož výskyt je srovnatelný s výskytem akutního infarktu myokardu a odhaduje se, že v České republice je pro tuto diagnózu hospitalizováno asi 4 000 osob/milion/rok. Nejčastější příčinou je dekompenzace chronického srdečního selhání (asi polovina nemocných) a akutní koronární syndrom (asi třetina nemocných). Základem diagnostiky je klinické vyšetření, doplněné rentgenovým snímkem, EKG-záznamem, echokardiografií či jinou zobrazovací metodou a biochemií, kde nejcennější je stanovení natriuretických peptidů. Prognóza onemocnění je špatná, hospitalizační mortalita je udávána 5-15% a jednoletá mortalita 10-30%. Akutní a chronické srdeční selhání jsou nazývány epidemií 21. století a na jejich zvyšujícím se výskytu se podílí především stárnutí populace a zlepšená péče o akutní koronární syndromy.
První evropská doporučení pro diagnostiku a léčbu akutního srdečního selhání jsou z roku 2005, česká doporučení pak byla publikována o rok později. Tato doporučení upřesňují terminologii - klasifikace akutního srdečního selhání do šesti skupin a upozorňují i na fakt, že velká část akutního srdečního selhání (až 50 %) nemá systolickou dysfunkci levé komory.

Klíčová slova: Akutní srdeční selhání; Epidemiologie; Diagnostika; Natriuretické peptidy; Prognóza

Zveřejněno: 1. duben 2008  Zobrazit citaci