Cor Vasa 2008, 50(4):149-154 | DOI: 10.33678/cor.2008.053

Posouzení vlivu stimulace septa nebo hrotu pravé komory na echokardiografické parametry dyssynchronie u nemocných se zachovanou funkcí levé komory srdeční - střednědobé sledování

Kateřina Lefflerová, Petr Lupínek, Jan Bytešník, Robert Čihák, Renata Krausová, Vlastimil Vančura, Josef Kautzner

Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

Cíl práce:
Řada experimentálních i klinických studií prokazuje, že stimulace hrotu pravé komory (PK) srdeční vede k výrazné asynchronii aktivace komor. Výsledkem může být porucha systolické i diastolické funkce levé komory (LK) srdeční. Řešením je stimulace z alternativních míst PK. Cílem předložené studie je srovnání vlivu stimulace septa vs. hrotu na echokardiograficky hodnocené parametry komorové dyssynchronie ve střednědobém sledování.

Metodika:
Do studie bylo zařazeno 41 pacientů (31 mužů, průměrný věk 73 ± 10 let) s pokročilou AV blokádou a zachovanou ejekční frakcí LK (EF > 45 %). Pacienti byli randomizováni v poměru 2 : 1 k septální nebo hrotové stimulaci. Elektroda s aktivní fixací byla umístěna buď na septum nebo do hrotu PK. Echokardiografické vyšetření včetně hodnocení tkáňového dopplerovského vyšetření (TDE) bylo provedeno do týdne po implantaci a v odstupu šesti měsíců. Hodnotili jsme parametry interventrikulární a intraventrikulární dyssynchronie. Interventrikulární mechanické zpoždění (IVMD) bylo hodnoceno jako rozdíl mezi preejekčním časem levé a pravé komory. Intraventrikulární dyssynchronie LK byla analyzována z výsledků TDE - hodnotili jsme rozdíl rychlosti vrcholu kontrakce septa a laterální stěny LK.

Výsledky:
Bezprostředně po implantaci byl preejekční čas levé komory srdeční ve skupině septální stimulace 141 ± 22 ms, ve skupině hrotové stimulace 148 ± 23 ms, za 6 měsíců pak 142 ± 30 ms, resp. 151 ± 24 ms. IVMD činilo 20 ± 23 ms u stimulace septa, 21 ± 19 ms u stimulace hrotu, za 6 měsíců pak 36 ± 16 ms, resp. 35 ± 21 ms. Rozdíl vrcholu kontrakce septa a laterální stěny činil 28 ± 58 ms a 24 ± 55 ms při vstupním vyšetření a 39 ± 56 ms, resp. 37 ± 56 ms po šesti měsících.

Závěr:
V předložené studii jsme u nemocných se zachovanou funkcí LK neprokázali statisticky významný rozdíl mezi vlivem stimulace septa vs. hrotu PK na parametry interventrikulární a intraventrikulární dyssynchronie ani akutně, ani ve střednědobém sledování. V obou skupinách jsme však zaznamenali velký individuální rozptyl ve všech sledovaných parametrech.

Klíčová slova: Kardiostimulace; Srdeční dyssynchronie; Echokardiografie; Elektroda

Zveřejněno: 1. duben 2008  Zobrazit citaci