Cor Vasa 2007, 49(11):397-403 | DOI: 10.33678/cor.2007.141

Naše zkušenosti s rehabilitací pacientů po operaci chlopenní srdeční vady

Svatopluk Nehyba¹, Václav Chaloupka¹, Roman Čerbák², Šárka Chaloupková¹

¹ Interní kardiologická klinika, Fakultní nemocnice Brno-Bohunice

² Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, Brno, Česká republika

Cíl práce:
Posouzení účinku osmitýdenního komplexního rehabilitačního programu na základní oběhové parametry, funkci levé komory srdeční (LK) a funkční kapacitu pacientů po operaci aortální a mitrální srdeční vady.


Soubor nemocných:
Rehabilitační program dosud absolvovalo 22 nemocných, 19 mužů a 3 ženy ve věku 27-86 let (56 ± 16); 16 bylo operováno pro aortální stenózu, 4 pro kombinovanou aortální vadu a 2 pro mitrální regurgitaci. Celkem byla 15x provedena náhrada aortální chlopně mechanickou protézou, 5x bioprotézou, 2x plastika mitrální chlopně; 6 pacientů s aortální vadou mělo současně provedenu revaskularizaci myokardu koronárním bypassem (CABG). Farmakoterapie zahrnovala antikoagulancia u většiny nemocných a standardní terapii podle platných doporučení. Rehabilitace byla zahajována za 4-8 týdnů po ukončení hospitalizace.

Metodika:
Před zahájením rehabilitace byli nemocní vyšetřeni klinicky, dynamickou zátěžovou echokardiografií a spiroergometrií do subjektivního maxima. Byla zhodnocena funkce arteficiální chlopně, funkce LK a stav kompenzace. Na základě výsledku zátěžového testu byla stanovena výchozí intenzita tréninku. Následoval aerobní trénink na úrovni 50-80 % aerobního maxima v trvání 30-60 minut 3x týdně. Od 4. týdne byly postupně zařazovány rezistenční cviky - silový trénink prováděný končetinami do úrovně 50 % 1-RM (1x opakovatelné maximum) v 30sekundových intervalech následovaných pauzou. Po skončení rehabilitace byly znovu provedeny zátěžové testy.

Výsledky:
U nemocných nedošlo ke statisticky významným změnám klidových hodnot srdeční frekvence (SF), systolického (sTK) ani diastolického (dTK) krevního tlaku před skončením rehabilitace a po skončení rehabilitace (SF 77 ± 12, resp. 75 ± 8; sTK 127 ± 13, resp. 128 ± 11 a dTK 80 ± 8, resp. 82 ± 2, NS). Parametr systolické funkce LK (ejekční frakce, EF 57,9 ± 9 před rehabilitací, resp. 61,0 ± 4 po rehabilitaci) se nezměnil a parametry diastolické a globální funkce se měnily pouze nevýznamně (poměr rychlostí transmitrálního toku E/A 0,99 ± 0,37 před rehabilitací, 1,12 ± 0,37 po rehabilitaci, izovolumický relaxační čas IRT 104 9 msec před rehabilitací, 105 ± 10 po rehabilitaci a index myokardiální funkce MPI 0,64 ± 0,10 před rehabilitací a 0,58 ± 0,12 po rehabilitaci). Došlo k významnému zlepšení zátěžové tolerance 1,39 W/kg před rehabilitací na 1,72 W/kg po rehabilitaci (p < 0,005) a zvýšení vrcholové spotřeby kyslíku (pVO2) z hodnoty 23,07 ml/kg/min před rehabilitací na 27,09 ml/kg/min po rehabilitaci na hranici statistické významnosti.

Závěr:
Pravidelný trénink u pacientů po operaci chlopenní srdeční vady vede ke zlepšení aerobní kapacity a zátěžové tolerance podobně jako u nemocných s ICHS. V našem souboru nebyla ovlivněna systolická funkce LK, ale je patrna tendence ke zlepšení ukazatelů diastolického plnění a globální funkce LK. Cvičení tohoto typu nevyvolalo nežádoucí oběhové reakce a lze je doporučit jako součást léčby nemocných po operaci chlopenních srdečních vad. Odborný dohled v časném pooperačním období umožňuje správné nastavení antikoagulační léčby.

Klíčová slova: Chlopenní vady; Komplexní rehabilitace; Zátěžová tolerance; Režimová opatření

Zveřejněno: 1. listopad 2007  Zobrazit citaci