Cor Vasa 2007, 49(9):334-340 | DOI: 10.33678/cor.2007.116

Angina pectoris - diagnostika a léčba

Václav Chaloupka

Interní-kardiologická klinika, Fakultní nemocnice Brno-Bohunice, Brno, Česká republika

Angina pectoris (AP) je pojem klinický, diagnóza je založena na anamnestickém údaji o bolesti. Ta je definována lokalizací, charakterem, trváním a vztahem k námaze. Typická AP má tři základní vlastnosti: 1. svíravá bolest na hrudi, 2. vyvolává ji námaha nebo stres, 3. odeznívá rychle v klidu nebo po aplikaci rychle působících nitrátů. Možná nebo atypická angina má pouze dva z těchto znaků a nespecifická nebo neanginózní bolest pouze jeden. Neinvazivní diagnóza AP je založena na přesném zhodnocení symptomatologie nemocného a na interpretaci diagnostických metod. V práci je podrobně rozebrán význam neinvazivních diagnostických metod, ale i koronarografického vyšetření. Pozornost je věnována i dlouhodobé prognóze nemocných a stratifikaci rizika. Jestliže má nemocný s AP podle ověřeného předpovědního modelu roční riziko úmrtí > 2 %, spadá do skupiny s vysokým rizikem. Kardiovaskulární mortalita pod 1 % představuje nízké riziko a 1-2 % střední riziko. Klíčové ukazatele pro stratifikace rizika představují klinický nález, odpověď na zátěž, zhodnocení funkce LK a rozsah koronárního postižení. Farmakologickou léčbu AP si můžeme rozdělit na léčbu, která zlepšuje prognózu nemocných a na léčbu symptomů a ischemie. Oba léčebné přístupy jsou podrobně rozebrány včetně novinek a doporučení pro racionální farmakoterapii.

Klíčová slova: Angina pectoris; Ischemická choroba srdeční; Racionální farmakoterapie

Zveřejněno: 1. září 2007  Zobrazit citaci