Cor Vasa 2006, 48(12):433-440 | DOI: 10.33678/cor.2006.137

Výskyt, diagnostika a léčba plicní embolie na interním oddělení. Část 1. Výskyt a diagnostika

Jan Mrózek^*, Vladimír Srp, Kamil Novobílský, Petr Černý

II. interní-kardiovaskulární oddělení, Městská nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika

Cíl práce a metodika:
Cílem práce bylo posoudit incidenci plicní embolie (PE) v souboru pacientů hospitalizovaných na interním oddělení naší nemocnice, zjistit výskyt rizikových faktorů a klinických příznaků PE, zhodnotit přesnost a diagnostický přínos paraklinických vyšetření, analyzovat léčebné postupy, mortalitu a její rizikové faktory a srovnat je se souborem plicních embolií z našeho oddělení z období let 1996-1998.

Metodika:
Provedli jsme retrospektivní analýzu chorobopisů 120 pacientů od 1. 11. 2001 do 30. 6. 2004, u nichž byla během hospitalizace diagnostikována plicní embolie. Údaje byly statisticky vyhodnoceny, bylo provedeno srovnání se souborem pacientů hospitalizovaných na našem oddělení pro plicní embolii v letech 1996-1998.

Výsledky:
Průměrný věk našich pacientů byl 67,7 let, 76 (63 %) bylo žen. Z rizikových faktorů byly přítomny: osobní anamnéza tromboembolické nemoci (dále TEN) u 37 (30 %), operace u 15 (12,5 %), rodinná anamnéza TEN u 11 (9,2 %), trauma u 10 (8,3 %) a hormonální antikoncepce u 8 (6,7 %) pacientů.
Z klinických příznaků PE se vyskytovala dušnost u 103 (85 %), bolesti na hrudi u 49 (40,8 %), slabost/vertigo/presynkopální stav u 45 (37,5 %), tachykardie byla přítomna u 39 (32 %), hypotenze TKs < 100 mm Hg u 10 (8,3 %) pacientů, známky flebotrombózy u 55 (45,8 %) pacientů. Z paraklinických vyšetření bylo provedeno elektrokardiografické vyšetření (EKG) u 119 (99 %) pacientů, s nálezem typickým pro plicní embolii u 61 (51 %) pacientů, rentgen plic (RTG) u 103 (85 %) pacientů, nález typický pro plicní embolii byl však přítomen jen u 17 (16,5 %) pacientů, echokardiografie byla provedena u 82 (68 %) - s pozitivním nálezem u 60 (73 %) pacientů, duplexní sonografie žil dolních končetin u 79 (65,8 %), s nálezem flebotrombózy u 53 pacientů (67 %). D-dimery byly odebrány u 76 pacientů, z nich 72 (94,7 %) mělo zvýšené hodnoty.
Troponin I byl odebrán u 57 pacientů, zvýšené hodnoty mělo 31 pacientů (54 %), C-reaktivní protein (CRP) 45 (37,5 %) pacientů; zvýšené hodnoty mělo 36 pacientů (80 %), vyšetření acidobazické rovnováhy bylo provedeno u 30 (25 %) pacientů - s nálezem hypoxie u 13 (43 %). K průkazu plicní embolie byla provedena scintigrafie plic u 98 (82,7 %) pacientů, spirální CT-angiografie plic (dále CTA) u 17 pacientů (14,2 %), jen 3 (2,5 %) pacienti měli provedenu klasickou plicní angiografii. Jen na základě klinického nálezu a nepřímých diagnostických metod, bez ověření scintigrafiií, resp. CTA, byla stanovena diagnóza a započalo se s léčbou u 11 pacientů (9,2 %).

Závěr:
Výskyt rizikových faktorů i četnost jednotlivých příznaků se nelišily od literárně uváděných údajů, nižší byl výskyt masivní hemodynamicky nestabilní plicní embolie. Cenným vstupním vyšetřením byla echokardiografie, zvláště u hemodynamicky nestabilních pacientů. Při klinickém podezření byla definitivní diagnóza PE stanovena na základě pozitivního perfuzního scintigramu plic či plicní spirální CTA.

Klíčová slova: Plicní embolie; Výskyt; Diagnostika

Zveřejněno: 1. prosinec 2006  Zobrazit citaci