Cor Vasa 2005, 46(12):463-469
Úplná tepenná revaskularizace myokardu vs. konvenční koronární bypass - průběžné výsledky studie CARACCASS
- 1 Klinika kardiovaskulární chirurgie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika
- 2 Department of Cardiac and Thoracic Surgery, University of Vienna, Vídeň, Rakousko
Cíl:
Cílem studie je poskytnout údaje na úrovni "evidence based medicine pro rozhodování o typu chirurgické léčby ICHS.
Metodika:
Prospektivní, multicentrická, randomizovaná studie CARACCASS srovnává výsledky úplné tepenné revaskularizace myokardu (TAR) a konvenčního koronárního bypassu (tj. LIMA /left internal mammary artery/' na RIA /ramus interventricularus anterior/ a žilní bypassy) u nemocných s postižením tří věnčitých tepen. Do studie bylo zařazeno 763 pacientů ve věku 38-65 let. Primární výsledky jsou celková mortalita a pooperační infarkt myokardu. Sekundární výsledky jsou kombinace nepřítomnosti kardiálního úmrtí a dokumentovaný infarkt myokardu nebo nutnost re-revaskularizace (perkutánní koronární intervence nebo koronární bypass).
Výsledky:
Do studie bylo zařazeno 763 pacientů, sledováno je 756 (706 mužů, 50 žen), průměrný věk 56 ± 6,7 (33-65);
383 pacientů je ve skupině 1 ("konvenční bypass) a 374 ve skupině 2 (TAR). Předoperační údaje byly srovnatelné až na věk (56,8 ± 6,48 skupina 1 vs. 54,25 ± 6,83 skupina 2, p = 0,0016) a počet hypertoniků (67 % skupina 1 vs. 56 % skupina 2). Ve skupině 2 bylo provedeno méně bypassů (2,96 ± 0,296 vs. 2,75 ± 0,45, p = 0,0017), ale nebyl rozdíl v počtu periferních anastomóz (3,39 ± 0,62; 3,2 ± 0,52, p = 0,145). Nemocní s TAR měli déle příčnou svorku na aortě (44,11 ± 16,41 vs. 49,69 ± 15,52, p ≤ 0,0001) a mimotělní oběh (74,73 ± 21,92 vs. 78,42 ± 23,59, p = 0,026).
Perioperační mortalita byla 0,79 %, bez významného rozdílu v obou skupinách (0,79 % vs. 0,80 %). Rozdíl nebyl v délce hospitalizace (průměr 8,27 ± 3,91 vs. 9,37 ± 8,70 dní, medián 7 v obou skupinách), pacienti skupiny 2 měli delší pobyt na jednotce intenzivní péče (2,10 ± 5,1 oproti 1,8 ± 2,0, p = 0,053). Počet perioperačních infarktů myokardu se nelišil (1,31 % vs. 2,67 %, p = 0,1801). Ve skupině 2 bylo více pacientů se ztrátami krve za prvních 12 hodin > 1 000 ml (10,43 % vs. 3,94 %, p = 0,0005), počet revizí pro krvácení byl ale stejný (p = 0,0882). Ve skupině 2 byly častější pooperačních arytmie (17,11 % vs. 11,55 %, p = 0,029) a infekční komplikace (8,56 % vs. 4,45 %, p = 0,022). Nelišil se počet mediastinitid (p = 0,1206).
Při časných koronarografiích (celkem 458 anastomóz, 3,6/pacient) bylo průchodných 97,12 % arteriálních a 93,15 %
žilních (p = 0,037), významný rozdíl byl také v průchodnosti anastomóz LIMA vs. vena saphena magna /VSM/ 99,33 vs. 93,15 % (p = 0,04).
V dalším sledování je pět let od operace zatím 147 pacientů, u nich není statisticky významný rozdíl v mortalitě, návratu anginy pectoris, výskytu infarktů myokardu ani dalších komplikací. Zemřeli tři nemocní (2 %), dva ze skupiny 1 a jeden ze skupiny 2. Ve skupině 2 je více pacientů (p = 0,018), kteří se vrátili do zaměstnání. Nelišil se ani počet re-revaskularizačních výkonů.
Průchodnost anastomóz žilních štěpů byla po pěti letech 83,78% oproti 93,75% u tepenných štěpů (p = 0,063).
Závěr:
TAR neovlivnila negativně perioperační mortalitu ani morbiditu. Nevedla k většímu výskytu perioperačních infarktů a myokardiálních ischemií ani závažných pooperačních komplikací. Pro pooperační sledování je k dispozici dosud omezené množství údajů.
Časná angiografická průchodnost bypassů pomocí LIMA je významně lepší než u VSM. Po pěti letech je tendence k narůstání rozdílu v průchodnosti tepenných štěpů a VSM.
Klíčová slova: Koronární bypass; Úplná tepenná revaskularizace
Zveřejněno: 1. prosinec 2005 Zobrazit citaci