Cor Vasa 2005, 46(12):454-461

Vliv podání dexrazoxanu (icrf-187) na výskyt pozdní kardiotoxicity u pacientů léčených antracykliny pro hematologickou malignitu v dětství: prospektivní echokardiografické sledování

Lubomír Elbl^1,*, Hana Hrstková², Iva Tomášková¹, Bohumír Blažek³, Jaroslav Michálek²

¹ Oddělení funkčního vyšetřování

² 1. dětská interní klinika, Fakultní nemocnice Brno, Brno

³ Dětská klinika, Fakultní nemocnice s poliklinikou, Ostrava-Poruba, Česká republika

Cíl práce:
Autoři provedli prospektivní nerandomizovanou osmiletou studii zaměřenou na vyhodnocení kardioprotektivního účinku dexrazoxanu (ICRF-187) proti pozdnímu poškození myokardu léčbou antracykliny u pacientů léčených v dětském věku pro hematologickou malignitu.

Pacienti a metody:
Do sledování bylo zařazeno 75 pacientů (40 chlapců/35 dívek) ve věku 2-17 (medián 6,5) roků v době zjištění diagnózy. Dexrazoxan byl podán před každým cyklem chemoterapie s antracykliny u 53 pacientů (26 chlapců/
27 dívek) a standardní protokol byl použit u 22 pacientů (14 chlapců/8 dívek). Echokardiografické vyšetření bylo provedeno před chemoterapií, po jejím ukončení a každý rok po dobu osmi let. V posledním roce sledování byla provedena dynamická zátěžová echokardiografie.

Výsledky:
Vyšší kumulativní dávky antracyklinů byly podány v podskupině s kardioprotekcí (234 ± 58, medián 240 mg/m2 vs. 203 ± 86, medián 210 mg/m2, p < 0,04), kde větší počet nemocných rovněž obdržel vyšší kumulativní dávky ≥ 240 mg/m2 antracyklinů (p < 0,05). V průběhu monitorování došlo k pozvolnému poklesu ejekční frakce (EF) a frakčního zkrácení (FS) v obou podskupinách, přičemž progresivní pokles obou ukazatelů byl zaznamenán v podskupině bez kardioprotekce a do-sáhl v osmém roce statisticky významného rozdílu ve srovnání se skupinou s kardioprotekcí (p < 0,05). Patologický pokles obou ukazatelů > 10 % ve srovnání se vstupní hodnotou byl diagnostikován u 24 % pacientů z celé skupiny; 41 % nemocných bylo ze skupiny bez kardioprotekce a 19 % ze skupiny s kardioprotekcí (p < 0,01). U nemocných bez kardioprotekce byla při zátěžovém vyšetření ve srovnání s podskupinou s kardioprotekcí zjištěna nižší klidová EF a hodnota srdečního indexu (SI) (p < 0,05). Nicméně zátěžové hodnoty obou ukazatelů se signifikantně nelišily. V podskupině s kardioprotekcí bylo více pacientů s velmi dobrou zátěžovou tolerancí > 3 W/kg a signifikantně méně pacientů se sníženou tolerancí < 2 W/kg (p < 0,05) ve srovnání s podskupinou bez kardioprotekce.

Závěr:
Dexrazoxan snižuje výskyt subklinického poškození myokardu v průběhu osmiletého sledování. Klinické známky kardiotoxicity nebyly diagnostikovány v žádné podskupině. Nemocní léčení s kardioprotekcí měli lepší toleranci zátěže, ale hemodynamická odpověď na zátěž se v podskupinách nelišila.

Klíčová slova: Dexrazoxan; Antracykliny; Kardioprotekce; Kardiotoxicita; Echokardiografie

Zveřejněno: 1. prosinec 2005  Zobrazit citaci