Cor Vasa 2005, 46(5)

Úprava infarktového ložiska autologní transplantací mononukleárních buněk kostní dřeně: role kvantitativního Tc-99m-MIBI SPECT a F-18-FDG PET při monitorování léčby

Milan Kamínek^1,*, Jaroslav Meluzín², Ladislav Groch², Stanislav Janoušek³, Jiří Mayer⁴, Jiří Prášek⁵, Jaroslav Staníček⁶, Miroslav Mysliveček¹

¹ Klinika nukleární medicíny, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc

² I. interní-kardioangiologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny, Brno

³ Interní-kardiologická klinika

⁴ Interní-hematoonkologická klinika

⁵ Oddělení nukleární medicíny, Fakultní nemocnice Brno-Bohunice

⁶ Oddělení nukleární medicíny, Masarykův onkologický ústav, Brno, Česká republika

Cílem práce bylo posouzení role MIBI SPECT/FDG PET zobrazovaní při monitorování léčby infarktového ložiska pomocí autologní transplantace mononukleárních buněk kostní dřeně. Byl analyzován soubor 25 pacientů s akutním infarktem myokardu, u nichž bylo po léčbě přímou perkutánní koronární intervencí prokázáno ireverzibilní poškození myokardu (přítomnost alespoň dvou dysfunkčních segmentů bez kontraktilní rezervy na dobutaminové echokardiografii a se sníženým vychytáváním < 55 % maxima MIBI nebo < 50 % maxima FDG). Současně se standardní terapií bylo 16 pacientů léčeno buněčnou transplantací, zatímco 9 nemocných bylo náhodně zařazeno do kontrolní skupiny. Pomocí programu 4D-MSPECT byla provedena kvantifikace vychytávání MIBI/FDG a stanovena ejekční frakce levé komory (EF LK) metodou "gated" SPECT před buněčnou léčbou a tři měsíce poté. Ve skupině transplantovaných pacientů byla průměrná EF LK před léčbou 39,5 % ± 10,3 %, po léčbě se lehce zvýšila na 43,1 % ± 10,5 %; v kontrolní skupině byla průměrná výchozí EF LK 38,8 % ± 9,7 % vs. 41,4 % ± 10,1 % o tři měsíce později, p = NS. Mezi pacienty, kteří podstoupili léčbu buňkami kostní dřeně, jsme identifikovali podskupinu šesti úspěšně léčených (respondeři léčby, průměrná EF LK se u nich zvýšila z 38,8 % ± 13,5 % na 49,6 % ± 14 %, p < 0,05) a 10 nemocných, u nichž byla léčba bez účinku (non-respondeři léčby, LV EF 39,9 % ± 9,5 % vs. 39,8 % ± 7,4 %, p = NS). V podskupině responderů jsme pozorovali přítomnost dysfunkčních segmentů se zachovanou reziduální perfuzí (vychytáváním MIBI v rozmezí 30 %-55 % maxima), s obvykle vyšší kumulací MIBI než FDG. Naopak v podskupině non-responderů byli pouze pacienti s velmi nízkou kumulací MIBI v dysfunkčních segmentech (< 30 % maximální aktivity).

Klíčová slova: Transplantace buňkami kostní dřeně; Infarkt myokardu; SPECT myokardiální perfuze; FDG PET

Zveřejněno: 1. květen 2005  Zobrazit citaci