Antifosfolipidový syndrom a jeho projevy v tepenném a žilním systému
- II. interní klinika, Fakultní nemocnice a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Plzeň, Česká republika
Pojem "antifosfolipidový syndrom" označuje asociaci mezi přítomností antifosfolipidových protilátek a syndromem hyperkoagulability. Antifosfolipidové protilátky jsou velmi heterogenní skupinou autoprotilátek, jejich laboratorní diagnostika je založena jednak na testech ELISA, jednak na koagulačních testech k průkazu tzv. lupus antikoagulans. Základní klinická kritéria antifosfolipidového syndromu jsou trombotické projevy a komplikace gravidity. Klinické manifestace však mohou být různorodé a zasahovat do různých oborů, včetně kardiologie, angiologie a flebologie. Mnohé studie potvrdily souvislost antifosfolipidových protilátek a infarktu myokardu, ischemické cévní mozkové příhody, chlopňových vad a žilního tromboembolismu. Důležitá je otázka sekundární prevence u nemocných s antifosfolipidovým syndromem po prodělané trombóze. Bylo prokázáno vysoké riziko recidivy trombózy po vynechání antikoagulační léčby. Indikována je dlouhodobá warfarinizace s cílovým INR 2-3, existují však i názory, že někteří pacienti s antifosfolipidovým syndromem by mohli profitovat z intenzivnější antikoagulační léčby. Patofyziologie syndromu zatím nebyla uspokojivě vysvětlena.
Klíčová slova: Antifosfolipidové protilátky; Lupus antikoagulans; Trombóza
Zveřejněno: 1. květen 2005 Zobrazit citaci