Cor Vasa 2005, 46(4)

Péče o hospitalizované nemocné s chronickým srdečním selháním (Euro Heart Failure Survey - ČR)

Jakub Čech^1,*, Hana Rosolová¹, Otto Mayer jr.¹, Jaroslav Šimon¹, Růžena Jandová², Jiří Widimský sen.², Jindřich Špinar³, Kateřina Linhartová⁴

¹ Centrum preventivní kardiologie, II. interní klinika, Univerzita Karlova-Lékařská fakulta v Plzni, Plzeň

² Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

³ I. interní-kardiologická klinika, Fakultní nemocnice Brno-Bohunice, Brno

⁴ I. interní klinika, Univerzita Karlova-Lékařská fakulta v Plzni, Plzeň, Česká republika

Úvod:
Chronické srdeční selhání (CHSS) je hlavní příčinou morbidity a mortality v naší populaci a jedním z nejčastějších důvodů hospitalizace pacientů starších šedesáti let. V letech 1995-1997 bylo publikováno a v roce 2001 aktualizováno doporučení Evropské kardiologické společnosti pro diagnostiku a léčbu CHSS; české doporučení pochází z roku 1998 a bylo aktualizováno rovněž v roce 2001.

Cíl:
Porovnat rozdíly v použití vyšetřovacích metod a terapeutických postupů u pacientů s CHSS, hospitalizovaných na kardiologických klinikách a na interních klinikách fakultních nemocnic.

Metodika:
Na účastnících se pracovištích byli po dobu pěti týdnů evidováni všichni přijímaní pacienti. Z nich byli vybráni podle předem stanovených kritérií pacienti s CHSS nebo s asymptomatickou dysfunkcí levé komory srdeční, ať již toto onemocnění bylo nebo nebylo prvotní příčinou přijetí. Byly hodnoceny rozdíly v anamnestických údajích, v použití dostupných vyšetřovacích metod a v podávání léčby mezi pacienty hospitalizovanými na specializovaných kardiologických klinikách a na interních klinikách. Ke statistickému hodnocení byl použit P2 test a Studentův nepárový t-test.

Výsledky:
Celkem byly hodnoceny údaje od 574 pacientů, z toho 199 na kardiologických klinikách a 375 na interních klinikách. Pacienti na kardiologických pracovištích byli statisticky významně mladší - 58 ± 11 roků vs. 75 ± 10 roků (p < 0,001), častěji byla v jejich chorobopisech uvedena diagnóza ICHS - 65 % vs. 50 % (p < 0,001), kardiomyopatie - 32 % vs. 3 % (p < 0,001) i chlopenní vada - 50 % vs. 35,2 % (p < 0,01), naproti tomu na interních pracovištích se častěji vyskytovala arteriální hypertenze bez průkazu ICHS - 28 % vs. 13 % (p < 0,001). Pacienti na kardiologických klinikách měli častěji provedenu echokardiografii - 88 % vs. 63 % (p < 0,001). Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v podávání inhibitorů ACE, diuretik, digoxinu a kyseliny acetylsalicylové. Pacienti na kardiologických pracovištích častěji dostávali spironolakton - 52 % vs. 21 % (p < 0,001) a betalytika - 53 % vs. 26 % (p < 0,001). Nebyl zjištěn významný rozdíl v mortalitě během hospitalizace na kardiologických nebo interních klinikách.

Závěr:
Pacienti hospitalizovaní na kardiologických pracovištích byli mladší, lépe vyšetřovaní a měli komplexnější terapii než pacienti hospitalizovaní na interních klinikách; jednalo se převážně o nemocné po kardiochirurgických operacích nebo po angioplastikách na koronárním řečišti. Na interních klinikách byli hospitalizováni starší nemocní s řadou přidružených chorob. Tito nemocní neměli léčbu CHSS vždy kompletní; je to způsobeno kontraindikacemi některých léků vzhledem k jiným přidruženým nemocem anebo obavou před polypragmazií související s polymorbiditou. Výsledky studie Euro Heart Failure v ČR byly však v průměru srovnatelné s většinou vyspělých evropských států.

Klíčová slova: Chronické srdeční selhání; Doporučené postupy; Kardiomyopatie; Ischemická choroba srdeční; Echokardiografie; Inhibitory ACE; Betablokátory; Spironolakton

Zveřejněno: 1. duben 2005  Zobrazit citaci