Cor Vasa 2005, 46(3)

Léčba komorové tachykardie po infarktu myokardu cílenou chirurgickou ablací podle peroperačního mapování při sinusovém rytmu

Jan Bytešník^2,*, Jan Pirk², Petr Peichl¹, Vlastimil Vančura¹, Josef Kautzner¹, Kateřina Lefflerová¹, Robert Čihák¹, Renata Krausová¹, Vladimír Vinduška², Zdeněk Hýža³, Jindřich Stupka³

¹ Klinika kardiologie

² Klinika kardiovaskulární chirurgie

³ Oddělení zdravotní techniky, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

Cíl:
Cílem práce je zhodnotit vlastní výsledky cílené chirurgické ablace potenciálního arytmogenního substrátu, lokalizovaného peroperačním mapováním při sinusovém rytmu u pacientů s výskytem setrvalé komorové tachyarytmie (s-KTA) po infarktu myokardu (IM).

Metodika:
Operováno bylo 77 po sobě následujících pacientů (68 mužů, 9 žen), průměrného věku 62,4 ± 8,5 roku, s ejekční frakcí levé komory 31,3 ± 8,8 %, u nichž se vyskytla v odstupu jednoho měsíce či déle po prodělaném transmurálním IM monomorfní či polymorfní setrvalá komorová tachykardie (s-KT) a byla inducibilní s-KTA při programované stimulaci komor (PSK). U 69 (89,6 %) byla provedena chirurgická revaskularizace myokardu, u 31 (40,3 %) jen epikardiální kryoablace a u 46 (59,7 %) aneurysmektomie, doplněná u části pacientů též subendokardiální resekcí či endokardiální kryoablací arytmogenního substrátu, lokalizovaného podle nálezu frakcionovaných, nízkoamplitudových a rozšířených lokálních signálů (ł 130 ms) při peroperačním mapování během sinusového rytmu.

Výsledky:
5 pacientů (6,5 %) zemřelo v perioperačním (30denním) období. U 21 pacientů trvala při PSK po operaci inducibilita s-KT a byl jim implantován kardioverter-defibrilátor. Akutní úspěšnost operace byla tedy u 51 ze 72 přežívajících pacientů (70,8 %). Samotná epikardiální kryoablace měla nižší akutní úspěšnost ve srovnání s chirurgickou endokardiální intervencí (63,3 % vs. 76,2 %, p < 0,23). Při delším sledování (37,3 ± 23,2 měsíců) zemřelo 7 pacientů (6 na srdeční selhání, 1 na akutní IM), nevyskytla se však náhlá srdeční smrt.
Dlouhodobý účinek operace - bez recidivy klinické s-KTA - byl u 61 z původních 72 pacientů, kteří přežili časné pooperační období (84,7 %).

Závěry:
Cílená chirurgická ablace či izolace arytmogenního substrátu u pacientů s poinfarktovou s-KT, řízená podle zjednodušeného peroperačního mapování patologických lokálních signálů při sinusovém rytmu, představuje poměrně bezpečnou a účinnou léčbu, která zabrání recidivám s-KT u podstatné části pacientů.

Klíčová slova: Poinfarktová komorová tachykardie; Peroperační mapování; Chirurgická ablace

Zveřejněno: 1. březen 2005  Zobrazit citaci