Cor Vasa 2004, 45(8):384-388

Autologní transplantace dřeňových buněk u nemocného s akutním infarktem myokardu

Jaroslav Meluzín^1,*, Jiří Mayer², Ladislav Groch¹, Roman Panovský¹, Ota Hlinomaz¹, Ivan Horňáček¹, Martin Klabusay², Jiří Prášek³, Milan Kamínek⁴, Jaroslav Staníček⁵, Vladimír Kincl¹, Jiří Adler⁶, Zdeněk Kořístek², Milan Navrátil², Jiří Vítovec¹, Jiří Vorlíček²

¹ I. interní-kardioangiologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny

² Interní-hematoonkologická klinika

³ Oddělení nukleární medicíny, Fakultní nemocnice Brno

⁴ Klinika nukleární medicíny, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc

⁵ Oddělení nukleární medicíny, Masarykův onkologický ústav

⁶ Tkáňová banka, Fakultní nemocnice Brno, Brno, Česká republika

Cílem tohoto sdělení je popis a rozbor případu nemocného se středně těžkým až těžkým infarktem myokardu (ejekční frakce levé komory 28 %), léčeným primární koronární angioplastikou s implantací stentu, u něhož autologní transplantace dřeňových buněk do infarktového ložiska vedla k významnému zlepšení funkce, perfuze a metabolismu v původně nevratně poškozených částech myokardu. Přítomnost nevratného poškození infarktového ložiska byla shodně potvrzena dobutaminovou echokardiografií, klidovou hradlovanou jednofotonovou emisní výpočetní tomografií (gated technetium-99m sestamibi SPECT) a pozitronovou emisní tomografií (PET). Buněčná transplantace byla provedena sedmý den od vzniku infarktu myokardu intrakoronární katetrovou aplikací 1 × 10⁸ mononukleárních dřeňových buněk do infarktové tepny. Za tři měsíce po buněčné transplantaci echokardiografie, SPECT i PET prokázaly výrazné zlepšení funkce, perfuze i metabolismu ve všech oblastech infarktu, včetně jeho centrální části. Předložená práce dokumentuje možnost účinné regenerace myokardu i po jeho poměrně rozsáhlém poškození a diskutuje o možných příčinách tohoto jevu.

Klíčová slova: Autologní buněčná transplantace; Infarkt myokardu; Regenerace myokardu

Zveřejněno: 1. srpen 2004  Zobrazit citaci