Cor Vasa 2004, 45(7):319-325

Změna osudu mužů středního věku s akutním srdečním infarktem

Vladimír Staněk¹, Marie Gebauerová¹, Jan Horák², Petr Frídl¹, Růžena Jandová¹, Jiří Kettner¹, Jan Šochman¹, Jana Vrbská¹, Martin Wiendl¹, Jaroslav Ulman¹, Michael Želízko¹

¹ Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny

² II. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika

Cíl:
Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit prognózu mužů přijímaných na koronární jednotku s obrazem akutního srdečního infarktu s elevacemi ST ve třech obdobích, charakterizovaných odlišnou léčebnou strategií.


Soubor a metody:
Předmětem rozboru jsou tři soubory mužů mladších 65 let. První skupina 362 mužů byla hospitalizována v letech 1973-1977, kdy se neprováděla žádná reperfuzní léčba. Druhá skupina 372 mužů byla hospitalizována v letech 1991-1995, kdy se praktikovala trombolytická léčba streptokinázou u všech, kteří přišli do šesti hodin a třetí skupina 342 mužů byla hospitalizována v letech 1996-2000, kdy již byla hlavní léčenou strategií urgentní koronární intervence. Soubory představují úplný počet mužů přijatých podle příjmové knihy nemocných a selektovaných podle příjmové křivky EKG a věku.

Výsledky:
Medián příjmové doby postupně klesal z 5,5 hodiny v letech sedmdesátých na 3,0 a 2,7 hodiny v následujících souborech. Hospitalizační mortalita klesala v uvedených obdobích ze 16,6 % na 8,7 % a 4,1 % (p < 0,001). Stupeň poškození levé komory byl sledován u nemocných s prvním infarktem přední stěny v souborech z trombolytického a intervenčního období. Významný rozdíl byl nalezen u nemocných přijímaných do čtyř hodin po vzniku obtíží. Nález vln Q na křivce EKG při propuštění byl nalezen v letech 1991-1995 v 90,9 %, v letech 1996-2000 ve 45,6 % (p < 0,001), snížení ejekční frakce pod 40 % při propuštění v letech 1991-1995 v 55,5 % a v letech 1996-2000 ve 22,8 % (p < 0,001). U nemocných přijímaných po čtyřech hodinách od vzniku příznaků nebyly významné rozdíly. Význam časného přijetí vyniká zvláště v období intervenční léčby. V tomto období bylo dokumentováno nejen menší výsledné poškození, ale i nižší hospitalizační mortalita u nemocných přijatých do čtyř hodin od vzniku obtíží ve srovnání s nemocnými přijatými po čtyřech hodinách (2,2 a 9,3 %, p < 0,01). Pozdní dvouletá mortalita mužů, kteří přežili hospitalizační fázi infarktu myokardu, postupně klesala v uvedených obdobích ze 17,8 na 3,8 a 1,0 % (p < 0,001).

Závěr:
Hospitalizační i pozdní mortalita mužů středního věku se srdečním infarktem a elevacemi ST se v posledních letech dramaticky snížily. Perkutánní koronární intervence je ve srovnání s trombolytickou léčbou vysoce účinná, pokud je aplikována do čtyř hodin od vzniku obtíží. Moderní reperfuzní léčba, revaskularizace po příhodě i důsledná sekundární prevence se podílejí na snížení mortality na ischemickou chorobu srdeční v populaci.

Klíčová slova: Srdeční infarkt s elevacemi ST; Prognóza; Funkce levé komory; Primární angioplastika; Trombolýza

Zveřejněno: 1. červenec 2004  Zobrazit citaci