Cor Vasa 2004, 45(4):177-182
Zánětlivá kardiomyopatie: současné poznatky o etiopatogenezi, možnostech diagnostiky a léčby
- 1 Klinika kardiologie
- 2 Patologicko-anatomické pracoviště, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika
Ve spektru onemocnění vedoucích k chronickému srdečnímu selhání je v mladším věku nejvíce zastoupena dilatační kardiomyopatie (DKMP). Tato diagnóza označuje heterogenní skupinu onemocnění, jež vedou k dilataci a systolické dysfunkci levé komory srdeční. Významnou roli v etiopatogenezi DKMP hraje dříve proběhlá virová myokarditida. Nejčastěji identifikovanými patogeny jsou enteroviry a adenoviry. Po odeznění akutní infekce může dojít k virem indukovanému autoimunitnímu procesu. Při systolické dysfunkci komor pak hovoříme o zánětlivé kardiomyopatii. V této fázi onemocnění může být proces reverzibilní a někteří nemocní mohou mít prospěch z imunosupresivní terapie. Histopatologická diagnostická kritéria definovaná přítomností zánětlivé celulizace a nekróz myocytů jsou pro diagnostiku tohoto stadia onemocnění nedostačující. Stále větší význam má použití imunohistochemických metod, prokazujících expresi adhezivních molekul a HLA antigenů I. a II. třídy buňkami intersticia a též kardiomyocyty. Použití těchto vyšetření může pomoci identifikovat nemocné, kteří budou mít prospěch z imunosupresivní terapie. Před zahájením léčby je důležité vyloučit persistenci virového genomu v myokardu rekombinantními technikami DNA.
Klíčová slova: Virová myokarditida; Zánětlivá kardiomyopatie; Endomyokardiální biopsie; Imunohistochemické vyšetření; Imunosupresivní terapie
Zveřejněno: 1. duben 2004 Zobrazit citaci