Cor Vasa 2004, 45(3):103-109
Katetrizační radiofrekvenční ablace fibrilace síní prováděná za podpory elektroanatomického mapování
- 1 Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika
- 2 Cardiac Arrhythmia Services of Massachusetts General Hospital, Boston, USA
Cíl práce:
V poslední době vzrůstá vliv katetrizační ablace jako kurativního postupu léčby fibrilace síní (FS). Cílem práce je zhodnotit naše první výsledky při provádění radiofrekvenční ablace (RFA) u nemocných s různými formami FS (paroxysmální, persistující, permanentní).
Metodika:
V roce 2001-2002 bylo na našem pracovišti provedeno celkem 35 katetrizačních ablačních výkonů pro FS. Všechny výkony byly provedeny s využitím elektroanatomického mapování systémem CARTO pomocí aktivačního či voltážového mapování levé síně. Zhruba u poloviny nemocných jsme druhou transseptální punkcí zaváděli cirkulární katetr k mapování elektrických potenciálů v oblasti ústí plicních žil. Cílem výkonu byla kompletní elektrická izolace plicních žil. Lineární radiofrekvenční léze jsme prováděli periostiálně proplachovým katetrem. Opakované mapování izolovaného okrsku intervenované plicní žíly jsme prováděli buď při sinusovém rytmu uvnitř izolované zóny, nebo při stimulaci zavedeným cirkulárním katetrem vně této zóny.
Výsledky:
Celkem jsme provedli 35 lineárních RFA v levé síni u 34 nemocných. Průměrná doba výkonu byla 4,7 ± 1,2 hod. (3-9,5) a skiaskopický čas 46,1 ± 17,4 min (18,5-67). Kompletní elektrickou izolaci všech detekovaných plicních žil jsme docílili u 19 nemocných. U 16 nemocných jsme k průkazu dosažení kompletní elektrické izolace, kromě následného mapování ablační linie systémem CARTO, použili i cirkulární katetr. U dalších sedmi nemocných se podařilo na konci výkonu dokumentovat částečnou izolaci (vždy oblast ústí levých nebo pravých plicních žil). Elektrické izolace nebylo dosaženo u osmi nemocných. U všech pacientů jsme výkon doplnili o ablační linii kavotrikuspidálního istmu. Za 10,7 ± 2,6 měsíců sledování pacientů byla recidiva FS dokumentována u sedmi (20 %), flutter síní recidivoval u dvou nemocných (před ablačním výkonem byl registrován celkem u sedmi nemocných). Neprokázali jsme významný rozdíl recidiv FS u nemocných, u kterých byla prokázána elektrická izolace plicních žil pomocí cirkulárního katetru (n = 16) nebo remapováním systémem CARTO (n = 19).
Kromě perikardiálního výpotku v jednom případě, který byl důvodem k perikardiální drenáži, jsme nezaznamenali jinou významnější komplikaci v souvislosti s ablačním výkonem.
Závěr:
Naše výsledky potvrzují, že provádění katetrizační ablace FS je již dnes bezpečnou a přesto relativně účinnou metodou léčby této arytmie (recidiva 20 % do jednoho roku sledování). Její aplikace u chronických forem FS je závislá na získávání dalších znalostí o patofyziologii a přesném mechanismu šíření FS a současně i na rychlém vývoji nových technologií.
Klíčová slova: Katetrizační radiofrekvenční ablace; Fibrilace síní; Elektroanatomické mapování
Zveřejněno: 1. březen 2004 Zobrazit citaci