Vliv rehabilitačního programu na prognózu nemocných po infarktu myokardu

Cor Vasa 2004, 45(1):29-35

Vliv rehabilitačního programu na prognózu nemocných po infarktu myokardu

Václav Chaloupka^*, Lubomír Elbl, Svatopluk Nehyba, Iva Tomášková: Oddělení funkčního vyšetřování, Fakultní nemocnice, Brno-Bohunice, Brno, Česká republika

Cíl práce:
V dlouhodobém sledování zhodnotit celkovou a kardiovaskulární mortalitu a výskyt kardiovaskulárních příhod (reinfarkt, revaskularizace) u nemocných po infarktu myokardu, kteří absolvovali rehabilitační program. Cílem bylo také zhodnocení prognostické hodnoty některých klinických a zátěžových ukazatelů.

Materiál a metodika:
Do dvouměsíčního ambulantního programu byli zařazeni nemocní po infarktu myokardu nebo revaskularizačním zákroku pro anginu pectoris. Nemocní cvičili 3× týdně ve skupinách po 4-6 osobách. Soubor tvoří 582 nemocných, 89 % mužů a 11 % žen, průměrného věku 56 ± 11 let. Zařazeni jsou nemocní, kteří absolvovali rehabilitační program od roku 1993 do konce roku 2002. U nemocných jsme před zařazením do rehabilitačního programu a na jeho závěr prováděli zátěžovou echokardiografii (ZE). Pro prognostické hodnocení jsou použity údaje získané při ZE na závěr rehabilitace.

Výsledky:
Došlo k statisticky významnému zlepšení tolerance zátěže v průběhu rehabilitace. Průměrné hodnoty celého souboru byly 1,5 ± 0,3 W/kg před rehabilitací a 1,7 ± 0,4 W/kg na závěr rehabilitace. Za sledované období zemřelo 44 nemocných, což představuje 7,6 %. Desetiletá pravděpodobnost přežití je 84 %. Z kardiovaskulární příčiny zemřelo za sledované období 26 nemocných, tedy 4,5 %. Jednoroční mortalita je 0,94 %, pětiletá 2,85 %. Desetiletá pravděpodobnost přežití je 90 %. Na základě dotazníkové akce jsme získali následující informace: 35 nemocných (6,2 %) prodělalo recidivu IM. Revaskularizační zákrok po absolvování rehabilitačního programu podstoupilo 82 nemocných (14,2 %). Průměrná doba do provedení revaskularizace byla 3,1 ± 2,3 roku. Předpovědními faktory úmrtí byly jak parametry tolerance zátěže, tak některé ukazatele funkce a morfologie LK.

Závěr:
Zlepšení zátěžové tolerance je důležitým účinkem rehabilitace a významným předpovědním ukazatelem prognózy. Rehabilitace a fyzická aktivita by měly být nedílnou součástí komplexní léčby ischemické choroby srdeční.