Cor Vasa 2003, 44(10):486-490

Vliv suboptimálního výsledku přípravné PTCA na celkový procedurální účinek brachyterapie při léčbě restenózy ve stentu

Jan Kováč^1,*, Marcela Škvařilová², Jan Lukl², Antony H. Gershlick¹

¹ Kardiologická klinika, Glenfieldská nemocnice, Leicester, Velká Británie

² I. interní klinika, Fakultní nemocnice, Olomouc, Česká republika

Cíl práce:
Zjištění vlivu reziduální stenózy po PTCA na výsledný účinek brachyterapie beta-radiací při šestiměsíčním klinickém a angiografickém sledování.

Metodika:
Analýza prospektivního evropského registru RENO (pro pacienty léčené radiací pro restenotické léze ve stentu), pomocí systému s izotopy 90 Sr-Y v kombinaci s PTCA či některou ablativní metodou, zaměřená na procedurální výsledek a výskyt nežádoucích příhod v šestiměsíčním sledování. Předmětem analýzy bylo 1 092 pacientů registru.

Výsledky:
Při šestiměsíčním sledování nebyl pozorován významný rozdíl ve výskytu nežádoucích závažných klinických příhod či nutnosti následné revaskularizace cílové tepny mezi skupinami s minimální (0-10%) a významnější (10-50%) reziduální stenózou po přípravné PTCA či ateroablaci. Rovněž v podskupině 760 pacientů, kteří podstoupili kontrolní angiografické vyšetření, nebyly pozorovány významné rozdíly ve vzniku následné restenózy (25,4%, resp. 25,0%, NS).

Závěr:
Nebyly zjištěny významné rozdíly v šestiměsíčním klinickém sledování ve výskytu MACE, ani v angiografickém výskytu restenózy mezi skupinou s minimální reziduální restenózou a skupinami s významnější reziduální stenózou po PTCA/ateroablaci bezprostředně předcházející brachyterapii beta-radiací. Zdá se, že pro střednědobý účinek brachyterapie je výsledek predilatace balonkem, popř. použití ablativních strategií, méně významný než samotná brachyterapie. Tento účinek může souviset s pozdní pozitivní remodelací po brachyterapii, stejně jako s limitací zóny poranění při iniciální PTCA.

Klíčová slova: Brachyterapie; PTCA; Restenóza; Stent

Zveřejněno: 1. říjen 2003  Zobrazit citaci