NÁMAHOVÁ DUŠNOST JAKO PROJEV DVOU FOREM IZOLOVANÉHO POSTIŽENÍ PLICNÍ CIRKULACE
Úvod:
Procesy postihující jen plicní cévní řečiště patří mezi méně časté příčiny námahové dušnosti. Obvykle jde o chronickou tromboembolickou plicní nemoc, řídce plicní vaskulitidy a zcela ojediněle o primární plicní hypertenzi. Práce chce seznámit s kasuistikou dvou nemocných.
Kasuistika č. 1:
53letá žena, v roce 1992 po plicní embolii s nutností trombolýzy, sledována pro systémový lupus erythematodes (SLE), diferenciálně diagnosticky vyšetřena v roce 2000 pro těžkou námahovou dušnost. Příčinou dušnosti byla těžká prekapilární plicní hypertenze (podle katetrizace tlaky v AP S/D/M 66/99/43 mm Hg - bez reakce na podání PG-I2) s poklesem saturace O2, etiologicky při cévním postižení na podkladě SLE. Nemocná léčena cyklofosfamidem, glukokortikoidy a imunoglobuliny k ovlivnění základního onemocnění; podávány Ca blokátory a antikoagulační léčba. Subjektivně dobrý účinek DDOT. Po manifestaci pravostranného srdečního selhávání do 9 měsíců umírá na srdeční selhání.
Kasuistika č. 2:
61letá žena s anamnézou arteriální hypertenze. Diferenciálně diagnosticky vyšetřena v roce 2000 pro dušnost při minimální námaze. Příčinou podle katetrizace těžká prekapilární plicní hypertenze (TK AP S/D/M 140/67/96 mm Hg - bez reakce na i. v. podání PG-I2). Nebyla prokázána sekundární etiologie, stav hodnocen jako primární plicní hypertenze. Nemocná léčena blokátory Ca kanálu, antikoagulační léčbou. Po manifestaci pravostranného srdečního selhávání umírá během 2 měsíců na plicní embolii při účinné antikoagulační léčbě.
Závěr:
Klinicky manifestní plicní hypertenze je onemocnění s velmi závažnou prognózou. Postižení plicních cév patří mezi vzácnější typy s obtížným terapeutickým přístupem. Léčba se v našich podmínkách opírá o Ca blokátory a antikoagulační léčbu, v zahraničí o kontinuální podání PG-I2 a transplantaci plic. Zvláštní místo v léčbě má síňová septostomie.
Zveřejněno: 1. prosinec 2002 Zobrazit citaci