Cor Vasa 2002, 43(4):192-196
Katetrizační kryoablace v léčbě srdečních arytmií
- Kardiologické oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika
Použití kryoablace během chirurgických výkonů při léčbě srdečních arytmií je známé již od konce sedmdesátých let 20. století. Teprve technologické zdokonalení řiditelných transvenózních katetrů umožnilo použití kryodestrukce jako alternativního zdroje energie vedle zavedené a dnes převládající radiofrekvenční energie. V tomto přehledném sdělení chceme upozornit na odlišnosti, které mohou být s výhodou uplatněny zejména při užití katetrizační kryoablace u komplexního arytmického substrátu, např. aplikace vícečetných lineárních lézí v oblasti levé srdeční síně a komory. Působení kryotermie lze charakterizovat třemi základními fázemi - zmrazením a táním, zánětem a vznikem hemoragií, a fibroprodukcí. Tvorba krystalů ledu může způsobovat mechanický útlak tkání, působí však také narušením integrity intracelulárních organel. Je následována fází tání, kdy dochází ke změnám struktury myofilament a mitochondrií. Do 48 hodin je patrné ostré ohraničení zánětlivým infiltrátem, jsou viditelná místa krvácení. V delším odstupu od působení kryotermie (2.-4. týden) dochází k organizaci léze s novotvorbou kapilár. Opakování tohoto cyklu zmrazení a tání vede k mírnému zvětšení velikosti léze. Pro působení kryotermie je charakteristický plně reversibilní blok elektrické vodivosti při aplikaci méně agresivních teplot od -20 do -30 °C, tento proces lze využít pro tzv. kryomapování. K vlastní terapeutické aplikaci se obvykle používá teplot -70 °C po dobu jedné minuty. Schopnost vytvářet dobře definované, strukturálně intaktní, dostatečně transmurální a přitom pro nemocného dostatečně bezpečné vícečetné léze předurčuje katetrizační kryoablaci k řešení komplexních arytmogenních substrátů, jako jsou ischemické komorové tachykardie nebo fibrilace síní.
Klíčová slova: Srdeční arytmie; Katetrizační kryoablace
Zveřejněno: 1. duben 2002 Zobrazit citaci