Cor Vasa 2002, 43(4):182-186

Hemodynamika bijícího srdce při revaskularizaci myokardu ze střední sternotomie bez mechanické podpory

Michal Semrád^*, Martin Stříteský, Jaroslav Lindner, Vladimír Vondráček, Jan Krištof, Jan Roháč, Petr Bodlák, Ivan Vaněk

II. chirurgická klinika kardiovaskulární chirurgie, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta UK, Praha, Česká republika

Cíl práce:
(1) Vyšetřit, k jakým hemodynamickým změnám dochází při změně polohy srdce a vystavení různých segmentů srdeční stěny chirurgické intervenci. (2) Prozkoumat změny hemodynamických parametrů v závislosti na způsobu stabilizace cílové tepny.

Metodika:
Sledovali jsme vybraný soubor 20 nemocných v roce 1998 (skupina A, tlakový stabilizátor) a 20 nemocných v roce 2000 (skupina B, podtlakový stabilizátor) s koronarografickým nálezem postižení tří tepen, kde byl očekáván vícenásobný aortokoronární bypass na všechny exponované oblasti (anterolaterální stěna, boční a spodní stěna, diafragmatická stěna levé komory srdeční). Sledovali jsme změny parametrů hemodynamiky - minutový srdeční výdej (CO), srdeční index, systémovou cévní resistenci prostřednictvím kontinuálního invazivního měření srdečního výdeje CCOmbo™ CCO/S_vO₂ termodilučním katetrem. Dále jsme sledovali parametry klasického invazivního hemodynamického monitorování - střední tepenný tlak (MAP) a centrální žilní tlak (CVP).

Výsledky:
Skupina A: Ukázalo se, že ve srovnání s předoperační hodnotou je pokles srdečního indexu při expozici ramus interventricularis anterior (RIA) i ramus marginalis sinister (RMS) výrazný (p < 0,001) a mnohem větší než při přemosťování arteria coronaria dextra (ACD); Skupina B: Významné přechodné snížení srdečního výdeje bylo zjištěno jen u přemosťování RMS (p < 0,001). Pokles srdečního indexu při expozici RIA i ACD byl statisticky nevýznamný. Rozdíl mezi skupinami, tj. mezi použitými stabilizátory, se projevil jen při expozici segmentů anterolaterální stěny levé komory srdeční v cílové oblasti RIA a RD (p < 0,001).

Závěr:
Nemocný během operace prochází přechodným snížením CO, který, léčený na operačním sále, se neprojevuje syndromem nízkého srdečního výdeje (LCO). Použijeme-li klasické invazivní monitorování, jako u operace v mimotělním oběhu (TK, P a CVP), je naším cílem udržení perfuzního tlaku. Medikamentózně navozená normotenze je udržována zvýšením systémové cévní resistence a nezabrání přechodnému snížení srdečního výdeje. MAP není dobrým ukazatelem aktuálního stavu hemodynamiky. (1) Při použití tlakového stabilizátoru je přechodný LCO přítomen při expozici dvou ze tří hlavních cílových oblastí. Při použití vakuové stabilizace se přechodný LCO vyskytuje při expozici jedné ze tří hlavních cílových oblastí. (2) Ani jeden ze zkoumaných způsobů stabilizace nezlepšuje hemodynamické ukazatele při expozici bočné a spodní stěny levé komory srdeční s cílovou oblastí ramus posterolateralis a větví ramus circumflexus, která jediná technicky omezuje "off-pump" revaskularizaci.

Klíčová slova: Off-pump revaskularizace; Hemodynamika; Kontinuální měření srdečního výdeje

Zveřejněno: 1. duben 2002  Zobrazit citaci