Cor Vasa 2002, 43(4):176-180
Je pozitronová emisní tomografie (PET) přínosná při určování viability myokardu?
- 1 Kardiologické oddělení
- 2 Oddělení nukleární medicíny - PET centrum, Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika
Cíl studie:
Ověřit klinický přínos pozitronové emisní tomografie (PET), indikující metabolickou aktivitu myocytů, v kombinaci s jednofotonovou emisní počítačovou tomografií (SPECT), umožňující diagnostiku viabilního myokardu na základě průkazu zachované perfuze myokardu.
Soubor nemocných a metodika:
V období od února 2000 do října 2001 podstoupil soubor 58 nemocných (46 mužů, 12 žen; průměrný věk 62 ± 10,2 roku) s provedenou koronarografií pro ischemickou chorobu srdeční (ICHS) vyšetření viability myokardu levé komory (LK) oběma nukleárními metodami (SPECT/PET). Metabolické vyšetření PET se provádělo s 18F-fluorodeoxyglukózou a perfuzní SPECT s 99mTc-MIBI. Shoda ve vymizení metabolické aktivity a průtoku (SPECT/PET "match") charakterizovala neviabilní myokard, na rozdíl od viabilního (SPECT/PET "mismatch"), u něhož byla prokázána porucha perfuze při zachovaném nebo mírně sníženém metabolismu (> 50 % zdravého myokardu).
Výsledky:
32 nemocných (skupina A) vykázalo shodný SPECT/PET nález neviabilního myokardu (u 17 šlo o poinfarktovou jizvu, u 5 o pokročilou dysfunkci LK při ICHS; 4 měli provedenou přímou a 2 záchrannou (tj. rescue) koronární angioplastiku, 2 trpěli dysrytmickou formou ICHS a u 2 nemocných šlo o zbytky hibernovaného myokardu v periferii existující jizvy - při nestabilní angině pectoris a po úspěšné trombolýze). I přes shodný nález neviabilního myokardu podstoupilo následnou reperfuzní terapii pět osob a další nemocný byl indikován k operaci na vlastní přání. U jednoho nemocného po předchozím infarktu myokardu se shodným SPECT/PET nálezem bylo doporučeno provedení aortokoronárního bypasu teprve po průkazu viabilního myokardu elektrofyziologickým mapováním systémem CARTO, ale ani provedená revaskularizace nevedla ke zlepšení celkové funkce levé komory. Zbylých 26 pacientů tvořilo skupinu B s neshodným SPECT/PET nálezem indikujícím přítomnost viabilního myokardu. Z nich bylo 24 indikováno k reperfuznímu zákroku. Na základě statistického zpracování se frekvence indikací ke koronární intervenci mezi oběma skupinami významně lišila: A: 6 z 32 (19 %) oproti B: 24 z 26 (92 %; p < 0,001). Ve skutečnosti však dva nemocní ze skupiny B (oba již po aortokoronárním bypasu) operaci odmítli, a pro technicky nerekonstruovatelný nález byl doporučen konzervativní postup u jiných dvou pacientů. Do dnešní doby tedy podstoupilo chirurgickou/intervenční léčbu 19 osob s nálezem hibernovaného myokardu (jedna zůstávala v době analýzy dat ještě na čekací listině).
Závěr:
Domníváme se, že rozpoznání viabilního myokardu pomocí neshodného nálezu ("mismatch") při zobrazení oběma nukleárními metodami (SPECT/PET) výrazně usnadní klinickému kardiologovi rozhodovací proces o optimální taktice léčby. U takových nemocných by se nemělo váhat o vhodnosti rekonstrukčního zákroku na koronárním řečišti. Životní realitou však zůstává, že ještě další faktory (klinické, technické, osobní) se podílejí na skutečném osudu indikovaných nemocných.
Klíčová slova: Ischemická choroba srdeční; Viabilita myokardu; Pozitronová emisní tomografie
Zveřejněno: 1. duben 2002 Zobrazit citaci