Infekční komplikace umělých cévních náhrad: patobiologie, klinika a léčba

Cor Vasa 2002, 43(1):12-17

Infekční komplikace umělých cévních náhrad: patobiologie, klinika a léčba

Jan Táborský^1,*, Karel Novotný¹, Kateřina Nováčková², Ivan Vaněk¹: ¹ II. chirurgická klinika kardiovaskulární chirurgie; ² II. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika

Cíl studie:
Cílem studie je prezentace zkušeností s výskytem a chirurgickou léčbou infekcí umělých cévních náhrad.

Metoda:
Retrospektivní studie infekcí umělých cévních náhrad na II. chirurgické klinice kardiovaskulární chirurgie v letech 1992 až 2000.

Výsledky:
V souboru 1 100 tepenných rekonstrukcí s použitím umělé cévní náhrady se infekční komplikace cévních náhrad vyskytly u 14 nemocných (1,3 %). Nejkratší interval do prvních projevů infekce byl 7 dní, nejdelší 4 roky. Ze 14 operovaných 3 nemocní zemřeli (20 %) a u jedné nemocné jsme byli nuceni provést amputaci (6,6 %). Nebyl zjištěn rozdíl ve výskytu grampozitivních (5 nemocných) a gramnegativních (6 nemocných) infekčních agens. U tří nemocných byla prvotní kultivace negativní. Z dalšího klinického vývoje a bakteriologických nálezů bylo zřejmé, že jde o infekční proces na protéze. Základem léčby byla extrakce infikované protézy následovaná buď extraanatomickým bypassem, nebo implantací alotransplantátu. U tří nemocných jsme provedli bez následků jen odstranění infikované náhrady. Jen částečná resekce cévní protézy (v rozsahu makroskopicky rozeznatelných projevů infekce) není doporučeným řešením.

Závěr:
Incidence infekcí cévních náhrad na našem pracovišti zhruba odpovídá počtům uváděným v literatuře. Na základě získaných zkušeností se domníváme, že základem léčby infikované cévní protézy je její úplná extrakce s tím, že a) následuje buď extraanatomická rekonstrukce, nebo b) implantace alogenního transplantátu, či c) pokud dovolí obtíže a klinický stav končetiny, neprovádí se žádná další tepenná rekonstrukce.