Cor Vasa 2001, 42(7):345-352

Průzkum stavu aktuální praxe diagnostiky a léčby srdečního selhání v ordinacích všeobecných lékařů v České a Slovenské republice v roce 1999, 2. část programu IMPROVEMENT of HF

Jiří Widimský^1,*, Věra Lánská², Daniela Magulová³, Martina Sachová³

¹ Klinika kardiologie

² Úsek náměstka pro odbornou činnost, Institut klinické a experimentální medicíny

³ Servier, s. r. o., Praha, Česká republika

Cíl práce:
Zjištění současného stavu diagnostiky a léčby chronického srdečního selhání v klinické praxi všeobecných lékařů v České a Slovenské republice.


Soubor nemocných a metodika:
Analyzovali jsme stav diagnostiky a léčby srdečního selhání u 94 náhodně vybraných všeobecných lékařů v České a Slovenské republice. Průzkum stavu současné praxe proběhl v deseti centrech, z toho v sedmi v České republice a ve třech ve Slovenské republice. V každém regionálním centru odpovídal za akci kardiolog, ke kterému bylo náhodně vybráno 9-10 všeobecných lékařů v zahraničním řídicím centru v Oxfordu ve Velké Británii.
Z dokumentace každého všeobecného lékaře bylo vybráno prospektivně devět po sobě následujících nemocných, z toho šest nemocných s diagnózou srdečního selhání a tři nemocní po akutním infarktu myokardu. Byl tak získán soubor 858 nemocných. Z tohoto souboru byli vybráni všichni nemocní ve stadiu II-IV podle klasifikace NYHA léčení diuretiky. Tak byl získán soubor 477 nemocných. Analýzu dat jsme prováděli odděleně u nemocných mladších než 70 let a u nemocných 70letých a starších. Průměrný věk souboru činil 72 let.

Výsledky:
Pouze méně než 20 % souboru nemělo nadváhu nebo obezitu. Obezita (BMI 30 a vyšší) se vyskytovala významně častěji u nemocných mladších než 70 let (p < 0,001). Izolovanou systolickou hypertenzi mělo 31,8 % nemocných s chronickým srdečním selháním, dalších 31,7 % nemocných z celého souboru mělo systolicko-diastolickou hypertenzi a 12,8 % nemocných mělo dokonce krevní tlak 160/100 mm Hg a vyšší. Jen 36,4 % nemocných z celého souboru bez ohledu na věkovou skupinu mělo normální hodnoty krevního tlaku.
Echokardiografické vyšetření bylo provedeno jen u 52,7 % ze starší věkové skupiny a u 61,5 % z mladší věkové skupiny. Spirometrie byla provedena jen u 16,0 % z mladší věkové skupiny a u 12,3 % ze starší věkové skupiny. Pokud se týče farmakologické léčby, velmi uspokojivá byla situace v léčbě inhibitory ACE, kterými bylo léčeno 76,5 % nemocných ze starší věkové skupiny a 65,0 % z mladší věkové skupiny. Podstatně horší byla situace v léčbě betablokátory, kterými bylo léčeno 43,0 % z mladší věkové skupiny. Nemocní ve věku 70 let a starší byli významně méně často léčeni betablokátory - v 19,9 %. Jen 18,6 % nemocných z mladší věkové skupiny a 7,3 % ze starší věkové skupiny bylo léčeno carvedilolem, v současné době jediným betablokátorem v té době dostupným a registrovaným v ČR pro léčbu chronického srdečního selhání. Naprostá většina nemocných léčených betablokátory je používala patrně jako sekundární prevenci ICHS, která byla příčinou srdečního selhání u více než 90 % souboru. Léčba inhibitory ACE i betablokátory byla nejčastěji zahájena nemocničními internisty nebo nemocničními či ambulantními kardiology.
Nejúčinnější současnou farmakologickou léčbu - kombinaci inhibitorů ACE a betablokátorů - užívalo 31,5 % pacientů z mladší věkové skupiny a jen 13,0 % pacientů ze starší věkové skupiny. Kombinací kličkových diuretik, inhibitorů ACE a spironolaktonu bylo léčeno jen 16,0 % pacientů z mladší věkové skupiny a 17,1 % pacientů ze starší věkové skupiny ve funkční skupině NYHA III a IV.

Závěr:
Program IMPROVEMENT of HF ukazuje nutnost rozšíření spolupráce mezi všeobecnými lékaři a kardiology. Až polovina nemocných se srdečním selháním postrádá v současnosti echokardiografické vyšetření. Léčba inhibitory ACE je velmi uspokojivá. Nedostatečné se jeví používání betablokátoru carvedilolu a spironolaktonu v léčbě nemocných s chronickým srdečním selháním. Starší nemocní jsou významně méně často léčeni betablokátory.
Více než 80 % nemocných vykazuje nadváhu nebo obezitu. Nedostatečná je kontrola hypertenze, neboť jen jedna třetina souboru měla normální krevní tlak.
Lze doufat, že rozšíření dvojkombinace farmak prodlužujících život nemocných se srdečním selháním - inhibitorů ACE + betablokátorů - spolu s diuretiky a spironolaktonem v závažnějších případech povede k lepší prognóze nemocných a také podstatně zlepší kontrolu hypertenze.

Keywords: Srdeční selhání; Program IMPROVEMENT of HF; Klinická praxe; Všeobecní lékaři

Published: July 1, 2001  Show citation