Cor Vasa 2001, 42(1):34-38

Výrazné zlepšení stavu kardiovaskulární farmakoterapie u nemocných po infarktu myokardu a/nebo revaskularizaci myokardu v roce 1999/2000 v České republice oproti stavu v roce 1995

Jiří Widimský^1,*, František Juráň², Pavel Vaněk³, Aleš Omáčka⁴, Věra Lánská⁵

¹ Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

² Lázně Teplice nad Bečvou

³ Konstantinovy Lázně

⁴ Lázně Poděbrady

⁵ úsek náměstka pro odbornou činnost, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

Cíl:
Porovnat stav kardiovaskulární farmakoterapie u nemocných po infarktu myokardu a/nebo revaskularizaci myokardu v roce 1999/2000 a porovnat jej se stavem v roce 1995.

Metodika:
Autoři sledovali pomocí dotazníků opírajících se o lékařské zprávy stav kardiovaskulární farmakoterapie u 1 400 nemocných po infarktu myokardu a/nebo revaskularizaci myokardu v roce 1999/2000 a porovnali jej se stavem v roce 1995 analyzovaným u souboru 1 113 nemocných po infarktu myokardu.

Výsledky:
Významně stouplo procento nemocných léčených hypolipidemiky (47,8 % oproti 12,5 % v roce 1995, p < 0,001). Ve složení hypolipidemik se výrazně a významně zvýšil podíl statinů (81,8 % oproti 7,5 % v roce 1995, p < 0,001). Zvýšilo se procento nemocných s koncentrací celkového cholesterolu < 5,2 mmol/l z 15-21 % v roce 1995 na 47 % v roce 1999/2000. Pozorovali jsme však i významný pokles průměrné koncentrace celkového cholesterolu i u nemocných neléčených hypolipidemiky. Zatímco v roce 1995 bylo betablokátory léčeno jen 59,4 % nemocných, v roce 1999 procento léčených stouplo na 79,6 % (p < 0,01). Avšak i v analýze z roku 1999 byli nemocní se systolickou dysfunkcí levé komory léčeni bohužel betablokátory méně často. Také nemocní starší 70 let byli léčeni betablokátory méně často. Zvýšil se též počet nemocných léčených inhibitory ACE; v roce 1999 44,7 % nemocných oproti 30,3 % v roce 1995 (p < 0,01). Výrazně se snížil podíl krátkodobě působících inhibitorů ACE; v roce 1995 bylo léčeno enalaprilem nebo captoprilem 94 %, v roce 1999 jen 35,3 %. Tyto výsledky ukazují výrazné zlepšení kardiovaskulární farmakoterapie, které nepochybně přispěje k příznivému ovlivnění morbidity a mortality ICHS.

Závěry:
V posledních 4-5 letech došlo k výraznému a významnému zlepšení kardiovaskulární farmakoterapie u nemocných po infarktu myokardu a/nebo po revaskularizaci myokardu. Výrazně stouplo použití statinů a betablokátorů. Výrazně se zvýšilo procento nemocných s koncentrací celkového cholesterolu < 5,2 mmol/l. Významně se snížila koncentrace celkového cholesterolu i u nemocných neléčených hypolipidemiky. Dosud však přetrvávají některé nedostatky. Betablokátory se stále používají méně u nemocných rizikových, tj. se systolickou dysfunkcí levé komory srdeční a u nemocných starších, inhibitory ACE je stále léčeno méně než 50 % nemocných a cílových dávek enalaprilu se dosahuje u méně než 30 % nemocných. Stoupla však spotřeba dlouhodobě působících inhibitorů ACE (perindoprilu, trandolaprilu a ramiprilu). I když hypolipidemiky je nyní léčena prakticky polovina nemocných, pouze polovina nemocných dosahuje cílových hodnot celkového cholesterolu. Nemocní starší 70 let jsou léčeni hůře než mladší nemocní.

Klíčová slova: Sekundární prevence infarktu; Hypolipidemika; Betablokátory

Zveřejněno: 1. leden 2001  Zobrazit citaci