Nežádoucí účinky amiodaronu
- Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika
Léčba amiodaronem je provázena několika toxickými účinky; patří mezi ně: a) plicní toxicita, b) ovlivnění funkce štítné žlázy a případně vznik hypertyreózy či hypotyreózy, c) proarytmické, d) vliv na jaterní funkce, e) gastrointestinální, f) oční, g) neurologické, h) kožní, ch) poškození plodu. Metaanalýza 13 randomizovaných kontrolovaných studií s amiodaronem, zahrnující 6 500 nemocných, ukázala, že výskyt nežádoucích účinků je nižší, než uváděly dřívější nekontrolované studie. Nejčastějším nežádoucím účinkem byla hypotyreóza, která se vyskytovala významně častěji než v placebových skupinách. Metaanalýza dvojitě slepých randomizovaných studií, které užívaly nižší dávku amiodaronu, zahrnovala celkem 1 465 nemocných. Nejčastější byl opět výskyt nežádoucích účinků štítné žlázy. Ty byly 4ž častější u nemocných léčených amiodaronem než u nemocných léčených placebem. Vyšší výskyt vykazovaly též neurologické, oční a kožní nežádoucí účinky, jakož i bradykardie. K bradykardii po amiodaronu jsou náchylnější starší nemocní. Naproti tomu jaterní a gastrointestinální nežádoucí účinky se v této metaanalýze vyskytovaly stejně často jako ve skupině léčené placebem. Výskyt nežádoucích účinků ve studiích EMIAT a CAMIAT byl obdobný jako v metaanalýze s nižšími dávkami amiodaronu. Plicní toxicita se vyskytuje u 1-2 % nemocných, může však v ojedinělých případech vést ke smrti (např. 3 nemocní ve studii EMIAT). Výskyt plicní toxicity souvisí s dávkováním amiodaronu. Vznik plicních symptomů má upozorňovat na podezření na toxický účinek amiodaronu a vést k opakování RTG snímku hrudníku a ke stanovení difuzní kapacity plic. Mortalita plicní toxicity nezachycené včas může dosahovat až 10 %. Vzhledem k možné závažnosti plicních toxických účinků amiodaronu doporučují někteří autoři před zahájením léčby amiodaronem provést RTG snímek hrudníku, spirometrii a vyšetření difuzní kapacity plic. V průběhu léčby amiodaronem je vhodné provádět anamnestické a fyzikální vyšetření zaměřené na plicní toxicitu každých 6 měsíců. RTG plic a difuzní kapacita plic se vyšetřují při podezření na plicní toxické účinky. Amiodaron používáme jen velmi opatrně u nemocných s plicním onemocněním a sníženými hodnotami difuzní kapacity plic.Funkce štítné žlázy, zejména tyreostimulační hormon (TSH), by měla být sledována před započetím léčby a poté periodicky každých 6 měsíců, zejména u starších nemocných a také u všech nemocných s anamnézou strumy či nodulů. Nemocné sledujeme také po dobu několika měsíců po ukončení léčby amiodaronem. Při vzniku jakýchkoliv nových známek arytmií je třeba pomýšlet též na možnost, že arytmie jsou vyvolány přítomnou hypertyreózou. Nižší počáteční i udržovací dávky amiodaronu vedou k podstatně nižšímu výskytu nežádoucích účinků.
Klíčová slova: Amiodaron; Nežádoucí účinky
Zveřejněno: 1. květen 2000 Zobrazit citaci