V roli pacienta se srdečním selháním aneb kasuistika trochu jinak

Cor Vasa 2015, 57(1):75-77

V roli pacienta se srdečním selháním aneb kasuistika trochu jinak

Lenka Nováková: Interní oddělení, Nemocnice ve Frýdku-Místku, p. o., Frýdek-Místek, Česká republika

S menší přestávkou pracuji v ambulanci srdečního selhání od roku 2009. Největším paradoxem tedy je situace, kdy jsem se sama přiblížila částečně k svým pacientům tím, že jsem prožila srdeční selhání.
Ve svých 48 letech jsem se v lednu 2012 na základě preventivní mamografie a sonografie dozvěděla, že mám karcinom prsu a musím podstoupit operaci a onkologickou léčbu. Před započetím léčby, která se skládala z chemoterapie v režimu AC-T a následně radioterapie, jsem podstoupila echokardiografické vyšetření srdce, při kterém byly zjištěny normální parametry. Byla jsem do té doby aktivním člověkem s 5 000-6 000 km ujetými ročně na kole a zvládajícím i jiné vytrvalostní sporty.
Chemoterapie u mne vedla k rozvoji většiny nežádoucích účinků. Posledním byl rozvoj akutního srdečního selhání s nutností hospitalizace a nastavení klasické farmakoterapie. Stav se naštěstí rychle upravil a postupně se normalizovala i systolická funkce levé komory srdeční s vymizením fluidothoraxů a s možností ukončení veškeré kardiální medikace.
Předmětem tohoto sdělení je popis kasuistiky srdečního selhání s hlavním důrazem na psychiku a popis vlastních subjektivních pocitů a emocí, které jindy slyším z úst pacientů.