Humorální změny u chronického srdečního selhání

Cor Vasa 2001, 42(10):513-519

Humorální změny u chronického srdečního selhání

Lenka Špinarová^*, Jiří Toman: I. interní kardio-angiologická klinika Fakultní nemocnice U sv. Anny, Brno, Česká republika

Při vzniku a vývoji chronického srdečního selhání (CHSS) hrají významnou úlohu systémy účinkující prostřednictvím humorálních působků, které můžeme rozdělit na vazokonstrikční, vazodilatační a cytokiny. Hlavními jsou systémy renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) a sympatoadrenální systém (SAS). Kromě nich byly prokázány účinky mnohých dalších. Z nich mezi vazokonstrikční patří vazopresin, endotelin, prostaglandin F2, neuropeptid Y a tromboxan A2, mezi vazodilatační prostaglandiny E2 a I2, dopamin, natriuretické peptidy, endotel-dependentní relaxační faktor, adrenomedullin, kalikrein-kininový systém, adenozin a vazoaktivní intestinální peptid. V souhrnu svých účinků mívají vazokonstrikční působky převahu. Hlavními představiteli cytokinů jsou faktor nekrotizující tumory (tumor necrosis faktor - TNF-") a interleukiny. Látky jsou produkovány endokrinně, autokrinně a parakrinně a působí prostřednictvím specifických receptorů, přičemž aktivace jejich různých subtypů může vést i k opačným účinkům. Systémy působků jsou propojeny a vzájemně ovlivňují svou sekreci i aktivitu. Na jejich přeměnách a kinetice v organismu a na aktivitě jednotlivých metabolitů závisejí možnosti detekce a vyhodnocení pro klinické účely. Většina působků zasahuje kromě svých vazoaktivních účinků i do procesu remodelace, do funkce endotelu, krevních elementů, kardiomyocytů i buněk hladkého svalstva, do imunitních i zánětlivých dějů. Rychlý rozvoj poznatků o humorálních působcích v posledních letech již umožnil jejich využití v diagnostice, léčbě i pro prognostické účely. V brzké budoucnosti lze jistě očekávat, že jejich význam pro klinickou praxi dále poroste.