Restenóza, brachyterapie, remodelace - mají něco společného?

Cor Vasa 2001, 42(7):367-372

Restenóza, brachyterapie, remodelace - mají něco společného?

Pavel Červinka^1,*, Josef Šťásek¹, Marco Aurelio Costa²: ¹ Kardiocentrum, II. interní klinika, Fakultní nemocnice, Hradec Králové, Česká republika; ² Thoraxcenter, Heartcenter, Rotterdam, The Netherlands

In-stent restenóza stále představuje podstatnou limitaci perkutánních revaskularizací ve srovnání s chirurgickou léčbou. Na jejím vzniku se podílí masivní neointimální proliferace a tvorba extracelulární matrix, ale podle posledních výzkumů také zejména negativní remodelace cévy. V prevenci vzniku in-stent restenózy byla bez většího klinického úspěchu, navzdory slibným preklinickým pokusům, testována celá řada farmakologických přípravků. Vzhledem k těmto rozčarováním byly hledány další možnosti ovlivnění restenotického procesu. Nejprve pokusy na zvířecím modelu a poté i první kinické studie prokázaly příznivý účinek ionizujícího záření v ovlivnění in-stent restenózy. Intenzivní výzkum prokázal, že mechanismus účinku radiace je dán pozitivní remodelací ozářených cév, a ne snížením množství plátu, jak se původně předpokládalo. Navzdory optimismu zůstává celá řada problémů, které s sebou tato léčba přinesla, jako jsou "candy wrapper", "geographical miss" nebo pozdní trombóza, a definitivní zhodnocení přinesou až závěry právě probíhajících randomizovaných studií. Na obzoru jsou i nové způsoby léčby a prevence restenózy. Nadějná je chemická lýza plátu nebo faktory ovlivňující přirozenou remodelaci cévy. Slibný je i vývoj biodegradabilních stentů.